Právnická fakulta Masarykovy univerzity

                       Katedra práva životního prostředí a pozemkového práva





                                          Diplomová práce


                        Právní problematika ochranných pásem v českém právu


                                         Hana Weissmannová


                                             2008/2009





Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Právní problematika ochranných pásem v českém právu
zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny.



…………………………………









Na tomto místě bych chtěla poděkovat mému vedoucímu diplomové práce,

panu doc. JUDr. Ing. Milanu Pekárkovi CSc., za jeho pomoc, podnětné rady a vstřícnost po dobu
zpracovávání této práce.


Dále bych chtěla poděkovat mé rodině a přátelům za podporu po celou dobu mého studia.









Obsah


Úvod. 6

1    Obecná charakteristika. 7

1.1   Vymezení institutu ochranného pásma pro účely diplomové práce. 7

1.2   Vznik ochranných pásem.. 9

1.3   Obecná úprava ochranných pásem.. 12

1.3.1        Stávající obecná úprava ochranných pásem.. 12

1.3.2        Předešlá obecná úprava ochranných pásem.. 13

1.4   Členění ochranných pásem.. 15

1.4.1        Členění dle objektu ochrany. 15

1.4.2        Členění za účelem různého stupně ochrany. 16

1.5   Zvláštnosti obsahu právních vztahů vyplývajících ze zřízení ochranných pásem.. 19

1.5.1        Vymezení režimu ochrany obecně. 20

1.5.2        Omezení výkonu vlastnických práv v ochranných pásmech. 23

1.6   Evidence ochranných pásem.. 27

1.6.1        Katastr nemovitostí 27

1.6.2        Seznamy ochranných pásem.. 28

1.6.3        Značení v terénu. 28

1.6.4        Mapová evidence. 30

1.6.5        Ostatní evidence. 30

1.7   Zánik ochranných pásem.. 31

2    Typologie ochranných pásem.. 34

2.1   Typy ochranných pásem definované v obecně závazných právních předpisech. 34

2.1.1        Ochranná pásma zvláště chráněných území 34

2.1.2        Ochranná pásma památných stromů. 34

2.1.3        Ochranná pásma dle ZOSPP. 35

2.1.4        Ochranná pásma vodních zdrojů. 35

2.1.5        Ochranná pásma přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních    vod. 37

2.1.6        Ochranná pásma vodních děl 38

2.1.7        Ochranná pásma vodovodních řadů a kanalizačních stok. 38

2.1.8        Ochranná pásma zřízená v situaci, kdy byl potvrzen výskyt nebezpečné nákazy zvířat
nebo hrozí-li nebezpečí jejího šíření 39

2.1.9        Ochranná pásma zařízení elektrizační soustavy. 40

2.1.10      Ochranná pásma plynárenských zařízení 40

2.1.11      Ochranná pásma zařízení pro výrobu či rozvod tepelné energie. 41

2.1.12      Ochranná pásma komunikačních vedení 41

2.1.13      Ochranná pásma radiových zařízení a radiových směrových spojů. 42

2.1.14      Ochranná pásma leteckých staveb. 42

2.1.15      Ochranná pásma drah. 43

2.1.16      Ochranná pásma krematorií a veřejných pohřebišť. 44

2.1.17      Ochranná pásma objektů důležitých pro obranu státu. 44

2.1.18      Silniční ochranná pásma. 45

2.1.19      Ochranná pásma státních etalonů. 46

2.1.20      Ochranná pásma podzemních potrubí pro pohonné látky a ropu. 46

2.1.21      Ostatní ochranná pásma. 47

2.2   Shrnutí typologie ochranných pásem nabízené českým právním řádem.. 48

Závěr 50

El Resumen. 53

Seznam zkratek. 55

Použité zdroje. 56









Úvod


            Problematika ochranných pásem není tématem, o němž by se vedly mezi právní veřejností
dlouhé diskuze. Jedná se spíše o okrajové téma, kterým se do hloubky zabývají především ti, kteří
se s účinky stanovení jednotlivých ochranných pásem setkávají v praxi, znají úskalí dřívějších
právních úprav či naopak jejich přednosti a nejlépe tak mohou přispět k podnícení tvorby nové
právní úpravy či změně té stávající k lepšímu.

Někdy se ovšem může stát, že k lepšímu znamená pro tyto subjekty k mému prospěchu. Mohou se zde
také střetávat protichůdné zájmy. Proto by poslední slovo měl mít vždy subjekt nestranný vůči dané
problematice, jenž by zohledňoval zájmy obou stran a u vymezování ochranných pásem často také zájmy
veřejné. Tím je v tomto případě prioritně  zákonodárce.

Existence účinného zákonného textu však nestačí. Pokud tento stanovuje určité povinnosti, zákazy či
příkazy, které se často objevují v úpravách týkajících se ochranných pásem, je nutné dohlížet na
jejich plnění.

Problematika ochranných pásem však není pouze o zákazech (i když tvoří jejich nedílnou součást), ty
vyplývají až následně z jejich zřízení. Hlavním jejich účelem by měla být obecně ochrana.

Domnívám se, že je důležité mít zpětnou vazbu zda to, co je zde pouze stanoveno zákonem, je také
uplatňováno v praxi a jaký dopad má konkretizace a provádění této právní úpravy na subjekty práva,
jež jsou adresáty konkrétních právních norem týkajících se ochranných pásem.

Proto se budu v této práci snažit seznámit a dále v práci poté popsat veškerou právní úpravu, jež
se týká ochranných pásem, zmiňuje je ve svém textu či na ně odkazuje. Jednotlivé právní předpisy
vzájemně porovnám z hlediska jejich vzniku, režimu ochrany v nich, omezení práv, jež jejich
zřízením vznikají, a zániku. Budu se zajímat také o to, jak jsou daná ochranná pásma evidována, zda
se tedy běžná veřejnost může o tom, že zde jsou nějaká ochranná pásma zřízena či je zde možnost
jejich zřízení, dozvědět i jinak než jen z právních předpisů.

            Z důvodu omezené relevantní knižní či časopisecké literatury k danému tématu se bude
práce skládat převážně z komparace jednotlivých právních předpisů upravujících jednotlivá ochranná
pásma. Součástí bude také zpracování informací získaných od subjektů setkávajících se
s problematikou ochranných pásem v praxi.

Právní stav k 11. květnu 2009.

1         Obecná charakteristika

1.1      Vymezení institutu ochranného pásma pro účely diplomové práce


Vymezení území kolem chráněných objektů či zařízení za účelem zachování jejich funkce nebo za
účelem ochrany okolí před těmito objekty či zařízeními není vždy nazýváno „ochranným pásmem“. Tato
diference se objevuje nejen v aktuální účinné právní úpravě, ale také v dřívějších právních
předpisech. Odlišnými názvy se snaží dané právní úpravy většinou zdůraznit svou funkci, za jakou
byly zřízeny. Můžeme se tak setkat například s pojmy:

a)      bezpečnostní pásma objektů důležitých pro obranu státu[1],

b)      bezpečnostní pásma plynárenských zařízení[2],

c)      lázeňská místa[3],

d)      pásma hygienické ochrany vod[4],

e)      chráněná ložisková území výhradních ložisek nerostů[5],

f)        ochranná hluková pásma kolem zdrojů hluku či vibrací[6].

Ač se tedy dle zákona jedná o jiné instituty, jejich účel zřízení, zákazy určitých činností
stanovených na těchto územích bývají často shodné, dokonce v některých případech stanoveny v jednom
ustanovení daného zákona.^^[7]^

Naopak, ač by se z některých názvů mohlo zdát, že se jedná o institut srovnatelný s ochranným
pásmem, jde pouze o vnitřní členění území s určitým stupněm ochrany – v podstatě se stejným
režimem. Chráněným objektem je celé členící se území atd. Příkladem budiž zóny ochrany přírody
národních parků (dále také „NP“).

Dalo by se tedy říci, že obecně instituty plošné ochrany, mezi něž ochranná pásma a jim podobné
instituty jmenované výše náleží, by se dala vymezit trojím způsobem:

1)      situace, kdy tyto vznikají kolem určité věci, objektu, zařízení, jakými jsou například
vodovody, kabelážní systémy, kulturní památky, památné stromy, výhradní ložiska nerostů,

2)      případ, kdy tyto jsou zřizovány kolem území, ve kterém je obecně závazným právním předpisem
či návštěvním řádem upraven režim jejich ochrany[8] – národní parky či chráněné krajinné oblasti
(dále také „CHKO“), veřejná pohřebiště, objekty důležité pro obranu státu,

3)      situace, kdy se jeden institut plošně nachází ve druhém, ale váže se k jiným objektům než
k území samému, či se zde ani nenachází, jelikož by to bylo zbytečné z důvodu téměř totožného
režimu ochrany - například ochranná pásma uvnitř lázeňských míst, ochranná a bezpečnostní pásma
objektů důležitých pro obranu státu.


V některých případech se pojmu ochranné pásmo používá velmi hojně mezi laickou veřejností, ale
v zákoně, ani jiných právních předpisech, takové konkrétní ochranné pásmo stanoveno nenajdeme.
Příkladem budiž „ochranné pásmo lesa“. S tímto slovním spojením se můžeme setkat na některých
internetových stránkách obcí, v některých opatřeních obecné povahy, která vydávají, apod.[9]
Důvodem pro jeho používání je skutečnost, že zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „lesní zákon“), ve svém znění ve dvou
případech, kdy stanovuje určitá omezení, tyto váže nejen na pozemek plnící funkci lesa, ale také na
území do vzdálenosti 50 metrů od okraje lesa. V prvním případě v § 14 odst. 2 jde o nutnost
souhlasu pro toto území příslušného orgánu státní správy lesů k rozhodnutí stavebního úřadu či
jiného správního orgánu, ve druhém v § 20 odst. 2 jde o zákaz rozdělávání nebo udržování otevřeného
ohně v tomto území (netýká se činností při hospodaření v lese).


Pro účely mé diplomové práce budu za ochranná pásma považovat pouze takové instituty plošné či
prostorové ochrany, které česká právní úprava ochrannými pásmy výslovně nazývá.

1.2      Vznik ochranných pásem


Podrobně se vzniku ochranných pásem budu věnovat níže v souvislosti s výčtem jednotlivých jejich
typů. Zde se zaměřím na obecné podmínky vzniku.

Základní podmínkou vzniku ochranného pásma je existence účinného obecně závazného právního
předpisu, který stanoví možnost jejich vzniku po splnění předem daných podmínek. Česká právní
úprava tedy zákonnou normou poskytuje dispozici k tomu, aby ochranné pásmo vzniklo, jeho vznik je
však již vázán na aktivní chování orgánů, jmenovaných v jednotlivých právních úpravách. Výjimkou je
situace, kdy je vznik ochranného pásma přímo vázán na účinnost právního předpisu, jako je tomu
například u ochranných pásem zdrojů minerálních vod, která vznikají nabytím účinnosti vyhlášky
Ministerstva zdravotnictví. Naopak v některých případech, kde by se mohlo zdát, že ochranná pásma
také vznikají přímo ex lege, tato vyžadují ke svému vzniku splnění některé z faktických podmínek,
jako například existenci určitého zařízení – dráhy apod.

Pokud bych výše řečené nějakým způsobem shrnula, mohu konstatovat, že stávající právní úprava
nabízí tyto možnosti vzniku ochranných pásem:

1)      vznik ochranného pásma přímo ex lege za podmínky, že existuje objekt, který jím má být
chráněn,

2)      ze zákona povinné (za splnění daných podmínek) zřízení ochranného pásma správním orgánem,

3)      vznik ochranného pásma ponechán na zvážení správnímu úřadu,

4)      vznik ochranného pásma stanoven zvláštním zákonem, kdy je ale potřeba k jeho vzniku
rozhodnutí konkrétně stavebního úřadu v územním řízení dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavebního zákona“ či „SZ“),

5)      vznik ochranného pásma na základě rozhodnutí stavebního úřadu v územním řízení, které je
ovšem podmíněno souhlasem či projednáním s jiným správním orgánem (vždy konkrétním dle typu
chráněného objektu)

6)      vznik ochranného pásma nabytím účinnosti podzákonného právního předpisu na základě zmocnění
právním předpisem zákonným.


Ad 1)   První příklad je v českém právu ojedinělý – „ochranné pásmo dráhy tvoří …“[10], „Pokud se
ochranné pásmo národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace nebo
přírodní památky nevyhlásí, je jím území do vzdálenosti 50 m od hranic zvláště chráněného
území.“[11] Dalším příkladem jsou ochranná pásma vodovodních řádů a kanalizačních stok[12] či
ochranná pásma památných stromů[13]. Na jejich ochranu klade zákon značný důraz, a proto i pro
případ, že správní orgán pásmo nevyhlásí, vzniká toto ex lege.

Ad 2)   Druhou možnost můžeme nalézt v § 15 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně
některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „veterinární zákon“), kde je
stanoveno, že v případě, že dojde k potvrzení výskytu nebezpečné nákazy, nařídí příslušný orgán
zřízení ochranného pásma. Stejným způsobem vznikají ochranná pásma vodních zdrojů[14], u kterých
dle § 30 vodního zákona po přesažení určitého množství odběru za rok je vodoprávní úřad povinen
stanovit k zajištění jejich ochrany ochranná pásma. V případě menšího než stanoveného množství
odběru je rozhodnutí ponecháno na zvážení správního orgánu, tedy se jedná o třetí možnost vzniku.

Ad 3)   Třetí variantu  nalezneme například opět v § 37 ZOPK: „Je-li třeba zabezpečit zvláště
chráněná území před rušivými vlivy z okolí, může být pro ně vyhlášeno ochranné pásmo,…Ochranné
pásmo vyhlašuje orgán, který zvláště chráněné území vyhlásil, a to stejným způsobem.“ Tato
dispozice orgánu ochrany přírody platí pro všechna zvláště chráněná území[15]. Pokud je tedy
nevyhlásí u národních parků a chráněných krajinných oblastí, bude platit pouze jejich individuální
zabezpečení ochrany pomocí jejich vnitřního rozčlenění na zóny s různým stupněm ochrany. V případě
ostatních zvláště chráněných území je nevyhlášení zabezpečeno stanovením parametrů pásem přímo
v zákoně, podobně jako u ochranných pásem památných stromů. Zvláštní způsob vzniku v rámci
dispozice správního orgánu se uplatňuje u ochranných pásem vodních děl[16] v § 58 vodního zákona:
„Vodoprávní úřad může na návrh vlastníka vodního díla v zájmu jeho ochrany rozhodnutím stanovit
ochranná pásma…“

Ad 4)   Tento typ vzniku je v českém právním řádu velice častý. A to z důvodu, jež je podrobněji
popsán v následující kapitole.

Možnost vzniku ochranného pásma je opět dána zákonem, vznik je ovšem vázán na nabytí právní moci
územního rozhodnutí o ochranném pásmu. Česká právní úprava však nabízí ještě jednu možnost vzniku
ochranného pásma, a to vznik přímo nabytím právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby
konkrétního zařízení – toto je případ silničních ochranných pásem. Stejné stanovoval dnes již
neúčinný zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, který byl derogován zákonem č. 127/2005 Sb., o
elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále také „ZOEK“). Ten řeší danou úpravu
již obecným odkazem na zvláštní právní předpis, podle něhož je vydáno rozhodnutí, jehož nabytím
právní moci dané ochranné pásmo vzniká.

Některé právní úpravy dokonce vůbec nespecifikují, o jaké územní rozhodnutí jde - § 46, § 68 a § 87
energetického zákona.

Ad 5)   Například v zákoně č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o civilním letectví“): „Kolem leteckých staveb se zřizují ochranná pásma. Ochranná pásma
vznikají dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o ochranném pásmu. Ke zřízení ochranného pásma
je nutný souhlas Úřadu“ – tím je v tomto případě Úřad pro civilní  letectví se sídlem v Praze. Zde
jsou tedy v podstatě podmínky tři: existence letecké stavby, územní rozhodnutí podmíněné souhlasem
Úřadu. Pro vydání územního rozhodnutí o ochranném pásmu nemovité kulturní památky nebo jejího
prostředí je potřeba vyjádření odborné organizace státní památkové péče[17].

Ad 6)   Tento způsob vzniku nalezneme u úpravy ochranných pásem zdrojů[18]: „K ochraně zdroje …,
stanoví ochranná pásma ministerstvo vyhláškou. Návrh na stanovení ochranných pásem ministerstvo
projedná s dotčenými správními úřady podle zvláštních právních předpisů (např. ZOPK, horní zákon) a
s obcemi, na jejichž území mají být ochranná pásma stanovena.“ [19]



Již z výše uvedených příkladů jde vidět, že česká právní úprava je značně nejednotná. I když zde
existuje obecná právní úprava, která platí, pokud zvláštní zákony nestanoví něco jiného, a
předpokládá se tedy, že jednotlivé úseky si upraví problematiku ochranných pásem dle své potřeby,
přece jenom se domnívám, že základní proces vzniku by měl mít stejná pravidla, odlišnosti by pak
logicky měly být stanoveny pro režim ochrany či jejich konkrétní geometrická vyměření.

Nejednotnost se projevuje nejen v procesu vzniku ochranných pásem, ale také v právní terminologii.
Jednotlivé právní úpravy pro vznik ochranných pásem používají několika různých termínů: vznik,
zřízení, vyhlášení, vymezení, popř. ani jeden v případě, kdy ochranná pásma vznikají přímo ze
zákona.

            Ač v jiných právních odvětvích[20] většinou existují rozdíly mezi výše jmenovanými
termíny, kdy s různými z nich jsou vázány různé právní účinky, zde tomu tak není. Každým z termínů
je myšlen obecně vznik ochranného pásma, tedy situace, kdy od daného okamžiku je subjekt, kterému
jsou normy adresovány, povinen něco činit, něčeho se zdržet či něco strpět.



1.3      Obecná úprava ochranných pásem


Obecně jsou podmínky pro vznik ochranných pásem stanoveny ve stavebním zákoně. Ten je v této otázce
vůči jednotlivým zákonům v postavení legis generalis ku jednotlivým legibus specialibus.



1.3.1          Stávající obecná úprava ochranných pásem


Stavební zákon pojednává o této materii ve svém dílu 4, § 76 a násl. v rámci úpravy územního
rozhodnutí. Účel a okolnosti vzniku pak stanovuje ve svém § 83.

            Rozhodnutí o ochranném pásmu, jež je základní podmínkou vzniku ochranného pásma, chrání
stavbu, zařízení nebo pozemek před negativními vlivy okolí nebo právě naopak chrání okolí stavby či
zařízení nebo pozemku před jejich negativními účinky[21].

            Rozhodnutí o ochranném pásmu může být vydáno buď společně s rozhodnutím o umístění
stavby, o změně využití území či o změně stavby a o změně vlivu stavby na využití území nebo
samostatně.

V odstavci 3 paragrafu 83 je pak stanoveno to, co již bylo výše zmíněno, a to, že toto rozhodnutí
se dle stavebního zákona nevydá, pokud jsou podmínky ochrany stanoveny některým ze zvláštních
zákonů či na jeho základě.

            Prováděcí právní předpis, vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního
řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření, dále stanovuje, jaké jsou náležitosti žádosti o
vydání rozhodnutí o ochranném pásmu a jaké náležitosti musí obsahovat samotné rozhodnutí o
ochranném pásmu[22].


1.3.2          Předešlá obecná úprava ochranných pásem


Předchozí obecná úprava ochranných pásem byla rovněž upravena stavebním zákonem, účinným před
současným zákonem č. 163/2006 Sb. Jednalo se o zákon č. 50/1976 Sb., ve kterém znění úpravy vzniku
ochranných pásem bylo po celou dobu jeho účinnosti měněno pouze jedenkrát. Jednalo se však o změny
vymezení účastníků územního řízení.

            Zákon č. 50/1976 Sb., účinný od 1. října roku 1976, stejně jako stávající stavební
zákon, umožňoval obecně vznik ochranného pásma územním rozhodnutím o ochranném pásmu. V jeho
původním textu byl účastníkem územního řízení pouze navrhovatel ochranného pásma. Novela tohoto
zákona, zákon č. 83/1998 Sb., tuto skutečnost změnila. Od její účinnosti, 1. července 1998, jsou
účastníkem územního řízení nejen navrhovatel, ale dále to jsou osoby, jejichž vlastnická nebo jiná
práva k pozemkům nebo stavbám na nich mohou být rozhodnutím přímo dotčena. Tito mohli být před
novelou účastni pouze územního řízení o umístění stavby či o využití území.

            Doba platnosti rozhodnutí o ochranném pásmu dle § 93 současného účinného stavebního
zákona platí po dobu trvání stavby, zařízení nebo chráněného útvaru, nestanoví-li stavební úřad
jinou lhůtu. V § 40 zákona č. 50/1976 Sb. bylo vymezení platnosti ponecháno na stavebním úřadu.
Ten, pokud časově platnost neomezil, rozhodl o jejím ukončení, zanikl-li účel, pro který bylo
územní rozhodnutí vydáno.

            Zákon č. 50/1976 Sb. aktivně derogoval před ním účinný zákon č. 84/1958 Sb, o územním
plánování, nabývající účinnosti 1. ledna 1959. Ten ve svém § 11 stanovoval, že „územním rozhodnutím
se rozhoduje zejména o:…“. Na rozdíl od pozdějších úprav tento zákon tedy používá výčet
demonstrativní. Jednou z variant je pak rozhodnutí o vymezení chráněných území a objektů a
ochranných pásem v případech, kdy tato působnost nepřísluší podle zvláštních předpisů jiným
orgánům. Úprava zákona č. 84/1958 Sb. je velice stručná, celá má pouhých 18 paragrafů, proto se
v jednom odstavci objevuje jak vyjmenovaná příkladná územní rozhodnutí, tak stanovení toho, že se
jedná o obecný právní předpis, který se použije, pokud nestanoví něco jiného zvláštní právní
předpis, což v pozdějších úpravách můžeme nalézt v paragrafech samostatných, pojednávajících zvlášť
o ochranných pásmech, popřípadě o společné úpravě, například chráněných území. V zákoně se žádná
další zmínka o ochranných pásmech nevyskytuje. Vedle něj existoval se stavební problematikou ještě
zákon č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, ten se však o ochranných pásmech nezmiňuje.

            Dřívější úprava územního plánování byla upravena v zákoně č. 280/1949 Sb., o územním
plánování a výstavbě obcí. Tady se už ovšem o ochranném pásmu jako obecném právním institutu vůbec
nehovoří. V § 8 jsou pouze zmíněna ochranná pásma kolem silnic mimo zastavěné území obce, které má
sloužit k tomu, aby nebyly ohroženy veřejné zájmy, zejména narušena doprava. Paragraf 8 je proveden
nařízením č. 93/1950 Sb., o výstavbě obcí, které se už ochrannými pásmy zaobírá podrobněji v celé
své části třetí. Zde se nehovoří už pouze o silničních ochranných pásmech, ale ve svém § 14 se
nařízení zmiňuje také o jiných ochranných pásmech – při vodních cestách a vodocestných zařízeních,
při letištích a letových cestách, při radioelektrických zařízeních a při dálkových vedeních
(vodovody, plynovody a pod.). Silniční ochranná pásma jsou zde podrobně definovány – i parametry, i
omezeními, které se uplatňují na činnosti na daném území. Úprava jiných ochranných pásem je
ponechána na stanovení bližších podmínek krajskému národnímu výboru v dohodě s vojenskou správou a
také Ministerstvu techniky. § 8 zákona č. 280/1949 Sb. i část třetí prováděcího předpisu pozbyly
účinnosti k 1. lednu 1959, kdy do účinnosti vstoupil zákon č. 84/1958 Sb., jež jejich úpravu
ochranných pásem zrušil.

Prováděcí právní předpisy s podrobnější úpravou dané problematiky byly vydávány i k pozdějším
stavebním zákonům a zákonům o územním plánování. Kromě výše zmíněných  jimi byly: vyhláška státního
výboru pro výstavbu č. 153/1959 Ú.l., o územním plánování, provádějící zákon č. 84/1958 Sb. a
vyhláška federálního Ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 85/1976 Sb., o podrobnější
úpravě územního řízení a stavebním řádu, provádějící zákon č. 50/1976 Sb.

Vyhláška č. 153/1959 Ú.l. definuje, co je myšleno rozhodnutím o ochranném pásmu – uvádí příklady
obecných zájmů či důležitých zařízení, kterým je ochrana poskytována a dále stanovuje, že se tato
úprava použije pouze pokud nejsou již vymezena jiným obecně závazným právním předpisem či vznikají
na základě rozhodnutí jiného správního orgánu.

            Přednost zvláštních právních předpisů stanovuje i vyhláška č. 85/1976 Sb. Také uvádí
demonstrativní výčet zájmů společnosti, které by se měly chránit. Změna oproti předchozí úpravě je
zde pouze v tom, že je zde dále stanoveno, co takové rozhodnutí o ochranném pásmu obsahuje –
vymezení území, podmínky ochrany apod.

            Silniční ochranná pásma definována v zákoně č. 280/1949 Sb. byla pozůstatkem dřívější
právní úpravy, nabývající účinnosti v dobách Protektorátu Čechy a Morava. Bylo jím vládní nařízení
č. 109/1942 Sb., o změně stavebních řádů (I. stavební novela). To právě ve svém § 9 a následujících
hovoří o ochranných pásmech při silnicích. Stanovovalo jednak přesné jejich vymezení a také
zakázané činnosti na jejich území.

Dřívější obecně závazné právní předpisy, ať už týkající se stavebních činností – zákony o stavebním
ruchu, či jiných, se již o obecné úpravě ochranných pásmech nezmiňují.



1.4      Členění ochranných pásem


Tak, jak bývají například národní parky členěny na jednotlivé zóny s různým stupněm ochrany,
používá zákonodárce tohoto vnitřního členění i u některých ochranných pásem. Účelem i v tomto
případě je odstupňovat míru ochrany daného objektu, zařízení apod. Dále zákonodárce člení
jednotlivá definovaná ochranná pásma na dílčí ochranná pásma jednotlivých částí či typů chráněných
objektů.


1.4.1          Členění dle objektu ochrany


V této kapitole se zaměřím na „vnitřní“ členění ochranných pásem, ne na strukturu právní úpravy
v jednotlivých právních předpisech. Nebudu tedy pro tuto kapitolu považovat za relevantní, když
například § 102 ZOEK pojednává obecně o ochranném pásmu komunikačního vedení, v rámci jednotlivých
odstavců však je toto děleno na ochranné pásmo a) podzemního a b) nadzemního komunikačního vedení –
podrobně viz kapitola 2.1.12.

            Příkladem členění ochranných pásem dle objektu ochrany může být členění ochranných
pásem zdrojů^^[23].

Ochranná pásma zdrojů se dle úpravy stanovené v § 22 a násl. lázeňského zákona člení na ochranná
pásma I. stupně a ochranná pásma II. stupně.

1)      Ochranná pásma I. stupně – stanovují se v nejbližším okolí jímání zdroje za účelem jeho
bezprostřední ochrany před činnostmi, jež mohou negativně ovlivnit jeho vlastnosti.

2)      Ochranná pásma II. stupně – stanoví se k ochraně zřídelní struktury zdroje či jeho
infiltračního území opět před činnostmi, které by mohly negativně ovlivnit jeho vlastnosti, zásoby
a vydatnost a způsobit jeho zdravotní nezávadnost.

Toto dělení bych mohla v podstatě podřadit i pod dělení dle různého stupně ochrany, jelikož i když
v tomto případě je ochranné pásmo vymezováno kolem dvou či více odlišných konkrétních území, kdy
místo jímání zdroje, jako v podstatě bod, bude jiné než rozsáhlejší území, jež celé tvoří zřídelní
strukturu zdroje či jeho infiltrační území, bude ochranné pásmo II. stupně na základě těchto
přirozených fyzickogeografických charakteristik v praxi vymezeno vně ochranného pásma I. stupně.


1.4.2          Členění za účelem různého stupně ochrany



1.4.2.1       Členění ochranného pásma zdrojů[24] I. a II. stupně

V rámci ochranného pásma I. stupně je možno vymezit tzv. pásmo fyzické ochrany zdroje. To, zda bude
zřízeno, či nikoli, záleží na hydrogeologickém šetření a následném vymezení hranic ochranného pásma
I. stupně.

V rámci ochranného pásma II. stupně – blíže specifikovaného v kap. 1.4.1 lze vymezit jednotlivá
dílčí ochranná pásma s rozdílným stupněm ochrany.


1.4.2.2       Členění ochranného pásma vodních zdrojů

Podobně jako u ochrany zdrojů minerálních vod jsou taky vodní zdroje upravené vodním zákonem
chráněny vymezením dvou stupňů ochranných pásem.

1)      Ochranná pásma I. stupně – chrání vodní zdroj v bezprostředním okolí jímacího či odběrného
místa.

2)      Ochranná pásma II. stupně – vymezují se vně ochranného pásma I. stupně, nemusí se jednat o
souvislá území, slouží k tomu, aby nedocházelo k ohrožení vydatnosti, jakosti či zdravotní
nezávadnosti vodního zdroje.


1.4.2.3        Pásma hygienické ochrany vod (dále také „PHO“)

Ochranu vod tak, jak je upravena dnes, před vodním zákonem (č. 254/2001 Sb. a jeho derogovaným
předchůdcem zákonem č. 138/1973 Sb.) upravoval zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické
péči. Na základě zmocnění v jeho § 15 bylo vydáno nařízení Ministerstva zdravotnictví č. 87/1953
Sb., o hygienické a protiepidemické ochraně vody, které ve svém § 5 hovořilo o tom, že kolem
každého zařízení, které má sloužit k hromadnému zásobování pitnou vodou, musí být vymezena a
vodoprávním řízením zajištěna pásma hygienické ochrany. Ta se dělila na:

1)      Pásmo hygienické ochrany 1. stupně – bezprostředně obklopující zařízení, nejpřísněji
zabezpečeno, nutnost oplocení či jiného zamezení vstupu nepovolaných osob a zvířat,

2)      Pásmo hygienické ochrany 2. stupně – stanoveno v případě nebezpečí, že by mohlo být
zařízení znečištěno i mimo území PHO 1. stupně,

3)      Pásmo hygienické ochrany 3. stupně – zřízeno v případě odběru vody z vodních toků a nádrží.


Zákon č. 4/1952 Sb. byl zrušen zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Mezi jeho prováděcí
předpisy patřila vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých
životních podmínek a směrnice HE51/79, o základních hygienických zásadách pro stanovení, vymezení a
využívání ochranných pásem vodních zdrojů určených k hromadnému zásobování pitnou a užitkovou vodou
a pro zřizování vodárenských nádrží. Vyhláška č. 45/1966 Sb. také definovala pásma hygienické
ochrany vod a dělila je na 3 stupně. Část jejich vymezení byla dokonce slovně převzata z dřívějšího
nařízení. Rozdíl byl ve vymezení 2. stupně, který se zřizoval vždy, pokud se jednalo o odběr vody
z vodního toku nebo nádrže. Smysl rozdělení PHO na jednotlivé stupně za účelem ochrany zdrojů byl
v podstatě totožný. Směrnice navíc ve svém § 1 stanovuje, že rozhodnutí o ochranném pásmu může
vodohospodářský úřad vydat pouze na základě kladného závazného posudku orgánu hygienické služby.
Dále podrobně vymezuje jednotlivé stupně PHO. Umožňuje rozdělení 2. stupně na: a) vnější a b)
vnitřní pásmo. V příloze pak detailně vymezuje, co vše je nutno posoudit při vymezování
jednotlivých stupňů, jakým způsobem musí probíhat kontrolovat po jejich vymezení a hlavně podrobně
upravuje činnosti, jež se v daných PHO smí či nesmí vykonávat.

 Směrnice i paragrafy vyhlášky, jež pojednávaly o PHO, byly výslovně zrušeny novelou vodního zákona
č. 138/1973 Sb. – zákonem č. 14/1998 Sb., která také stanovila nové znění § 19 tehdejšího vodního
zákona, ve kterém se ochranná pásma vod dělí na ochranná pásma 1. stupně a 2. stupně, jak je tomu
až do posavad – viz předcházející kapitola 1.5.2.2.

Od účinnosti dané novely se tedy režim ochrany vodních zdrojů řídil a řídí novou právní úpravou,
ale pojmenování PHO, pokud nedošlo k novému vyhlášení ochranných pásem vod, zůstávalo stejné.

V praxi[25] po účinnosti novely docházelo k revizi[26] jednotlivých PHO a jejich novému vymezení
již v podobě ochranných pásem vodních zdrojů I. či II. stupně. K tomuto byly vypracovávány nové
mapy zranitelnosti podzemních vod a důsledně mapována hydrologická spojitost povrchových vod
s vodami podzemními. Rozloha ochranných pásem I. a II. stupně je menší než dřívější rozloha třech
stupňů PHO[27]. Jejich vymezení je však zato racionálnější[28]. Na revizi PHO i současných
ochranných pásem se podílejí jednotlivá Povodí, státní podniky, která svá zjištění v podobě návrhu
na změnu či vznik ochranného pásma předávají příslušným vodohospodářským úřadům. Povodí také pro
zvýšení ochrany vodních zdrojů v okolí jejich ochranných pásem vydávají doporučení subjektům
uskutečňujícím na těchto územích svou činnost, jak by i ony mohly ke zlepšení této ochrany přispět.
Zemědělcům navrhují například trvale zatravnit některé úseky polí, nebo aby sami dle svého uvážení
omezili hospodářskou činnost v blízkosti zranitelných oblastí. Některým obcím, jejichž katastrální
území  se nachází v ochranném pásmu vodního zdroje, například hradí náklady na provoz či odvoz
kontejnerů na nebezpečný odpad[29].


1.5      Zvláštnosti obsahu právních vztahů vyplývajících ze zřízení ochranných pásem


Vznikem ochranných pásem dochází zároveň k vymezení režimu ochrany v těchto pásmech spočívající ve
stanovení činností, které mohou být vykonávány, které nikoli či ke kterým je třeba povolení
příslušného úřadu. Tento je jednak v textu úprav jednotlivých zákonů zabývajícími se ochrannými
pásmy stanoven obecně, adresáty těchto norem jsou tedy všechny fyzické a právnické osoby, a jednak
je úprava adresována konkrétně vlastníkům nemovitostí v ochranných pásmech.

Úprava ochranných pásem zmiňuje vlastníky dotčených nemovitostí většinou pouze v souvislosti
s omezením jejich vlastnických práv. Svým obsahem jsou tato velice blízká věcným břemenům. Věcným
břemenům s povinností trpět[30]. „Shoda omezení vlastnického práva s věcnými břemeny spočívá v tom,
že vlastník je uloženými povinnostmi omezen v realizaci užitné hodnoty své věci. Odlišnost spočívá
v tom, že není určen nositel práva korespondujícího uloženému omezení (výjimku tvoří úprava
ochranných pásem vodních zdrojů – zák. č. 138/1973 Sb. po novelizaci provedené zákonem č. 14/1998
Sb.). Pokud jde o vznik omezení, je zde nápadná podobnost se vznikem věcných břemen ex lege.“ [31]

Výjimku zmíněnou výše tvořila úprava, která v 19 odst. 3 stanovovala, že dnem nabytí právní moci
rozhodnutí vodohospodářského orgánu o stanovení nebo změně ochranného pásma vznikne věcné břemeno k
dotčeným nemovitostem. V tom pak byl konkrétně určen nositel oprávnění k realizaci dané užitné
hodnoty věci. Česká právní úprava však dle mého názoru zná i jiné právní úpravy týkající se
ochranných pásem, které tohoto nositele práv určují. Například zákon o dráhách, kde je tímto
oprávněným subjektem provozovatel dráhy a dopravce, jež je oprávněn v ochranném pásmu dráhy
vstupovat na cizí pozemky za účelem oprav, údržby dráhy atd. V silničním zákoně v § 34 jimi jsou
vlastníci dálnic, silnic, místních komunikací I. nebo II. třídy, kteří také mohou vstupovat na cizí
pozemky, nebo stavby na nich stojící za účelem oprav, údržby apod.

Ochranná pásma zde tedy vystupují jako zvláštní právní institut, jehož zřízením vznikají právní
vztahy, jejichž obsahem jsou mimo jiné opačně polarizované práva a povinnosti, které by mimo úpravu
ochranných pásem, samostatně, byly považovány za věcná břemena. Ta tedy vznikají v ochranných
pásmech pouze tehdy, kdy toto výslovně právní úprava stanoví či některým z jiných zákonných způsobů
jejich vzniku – např. písemnou smlouvou.

1.5.1    Vymezení režimu ochrany obecně


Rozdíl lze stejně jako u vzniku daného institutu v kapitole 1.2 také nalézt při stanovování režimu
ochrany v jednotlivých ochranných pásmech. Ne všechna ochranná pásma však mají tento režim vymezen
jinak. I zde se samozřejmě dají najít podobnosti. A to jednak v konkrétních činnostech, jež jsou
například na daných územích zakázány, ale hlavně ve způsobech jejich vymezení. V českém právním
řádu můžeme vypozorovat tyto varianty:

1)      zakazují se obecně všechny činnosti,

2)      je stanoven zákaz všech činností, jež by mohly negativně ovlivnit chráněný objekt,
zařízení, území apod.,

3)      zákaz konkrétních činností,

4)      výčet činností, jež je možné provádět, ale s povolením,

5)      případ, kdy to, zda budou nějaké činnosti zakázány, omezeny či k nim bude udělen souhlas,
je ponecháno na vůli správních orgánů,

6)      případ, kdy obecně závazný právní předpis stanoví, že správní orgán je povinen činnosti,
které nelze provádět, či které naopak je třeba provést, uvést v rozhodnutí o zřízení ochranného
pásma.


Ad 1)   V tomto případě zde žádné činnosti charakterizovány nejsou, je zde stanoven generální zákaz
všech činností. Tato možnost se objevuje u ochranných pásem 1. stupně zdrojů[32]. Výjimka je
stanovena pouze pro činnosti, jež jsou nutné pro jejich ochranu a využívání.

Ad 2)   Zde ještě nejsou jmenovány konkrétní činnosti, ale jsou již určitým způsobem
kategorizovány. V ochranných pásmech 2. stupně zdrojů se jedná o všechny činnosti, jež by mohly
„negativně ovlivnit chemické, fyzikální a mikrobiologické vlastnosti zdroje a jeho zdravotní
nezávadnost, jakož i zásoby a vydatnost zdroje.“[33] V některých případech jsou pak tyto činnosti
specifikovány v prováděcím právním předpise, či právním aktu, který má za důsledek vznik
konkrétního ochranného pásma.

V úpravě ochranných pásem památného stromu v § 46 ZOPK je také stanoveno, že nejsou obecně povoleny
pro strom škodlivé činnosti. Následuje poté jejich demonstrativní výčet – odvodňování, chemizace
atd.

Energetický zákon shodně pro ochranná pásma plynárenských zařízení i ochranná pásma zařízení pro
výrobu či rozvod tepelné energie vymezuje (v § 68 odst. 5 a § 87 odst. 4) režim ochrany takto:
„...je zakázáno provádět činnosti, které by mohly ohrozit tato zařízení, jejich spolehlivost a
bezpečnost provozu.“

Ad 3)   V tomto případě zákonodárce používá taxativní výčet činností, které jsou na daném území
zakázány. Zákaz platí:

a) bez výjimky či

b) pouze pro případ, že zde není udělen souhlas:

A) vlastníka daného zařízení nebo

B) konkrétního správního orgánu.

Právní přepisy většinou možnost a) a b) kombinují. V jednom ustanovení tak uvádějí jak činnosti,
které nelze za žádných okolností provádět (ty jsou buď přímo konkretizovány či jen kategorizovány),
tak ty, jež jsou vázány na povolení. Příkladem může být energetický zákon a jeho úprava ochranných
pásem zařízení elektrizační soustavy, v němž souhlas, který vyžadují některé činnosti, uděluje
vlastník těchto zařízení.

Ad 4)   V tomto případě se v podstatě jedná o tu samou variantu jako výše s tím rozdílem, že jde o
jiné logické vyjádření. Ad 3) – činnost je zakázána, pokud není povolena; ad 4) – činnost je
umožněna, pouze pokud je povolena. Z jednoho logicky vyplývá druhé. Zákonodárce však používá zvlášť
jedno či druhé vyjádření. Stejně jako výše i zde se může jednat o udělení souhlasu buď vlastníkem
zařízení či konkrétním správním orgánem. Prvou možnost užívá zákon o vodovodech a kanalizacích,
který ovšem podpůrně stanovuje, že pokud tento souhlas není získán, může daná osoba požádat o
povolení vodoprávní úřad.

V jiných případech zase se jedná o souhlas daného správního orgánu, který tvoří pouze podklad pro
rozhodnutí jiného správního orgánu. Například v ZOPK pro stavební činnost v ochranném pásmu zvláště
chráněného území, o které bude rozhodovat stavební úřad, je třeba souhlasu orgánu ochrany přírody.
Podobné platí pro souhlas drážního správního úřadu v zákoně o drahách, ve znění pozdějších
předpisů, či Úřadu pro civilní letectví v zákoně o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů.

Ad 5)   Takovým orgánem, který může zakázat či povolit některé činnosti, je například:

-         stavební úřad – jež zakáže či omezí mimo jiné provádění staveb v ochranném pásmu okolo
krematoria či veřejného pohřebiště[34],

-         stavební úřad – v § 17 ZOSPP jednak může omezit či zakázat určité činnosti, ovšem na
základě závazného stanoviska dotčeného orgánu, jímž bude v tomto případě odborná organizace státní
památkové péče, či stanovit činnosti, pro které není nutno si závazné stanovisko vyžadovat,

-         vodoprávní úřad – který může zakázat nebo omezit umisťování a provádění některých staveb
nebo činností v ochranných pásmech vodních děl (na návrh vlastníka vodního díla)[35].

Ad 6)   Tato varianta se uplatňuje ve vodním zákoně, konkrétně § 30 odst. 8: „V rozhodnutí o
zřízení nebo změně ochranného pásma vodního zdroje vodoprávní úřad po projednání s dotčenými orgány
státní správy stanoví, které činnosti poškozující nebo ohrožující vydatnost, jakost nebo zdravotní
nezávadnost vodního zdroje nelze v tomto pásmu provádět, …“.



V případě, že některé zákonné právní předpisy pouze uvádějí kategorie činností, jež jsou na daném
území omezeny či zakázány, jsou tyto většinou konkretizovány v prováděcích právních předpisech.

V ZOEK vzniká ochranné pásmo dnem nabytí právní moci rozhodnutí stavebního úřadu o ochranném pásmu,
avšak vymezení režimu ochrany, resp. jeho rozsah je ponechán v dispozici vlastníka těchto zařízení.
Takovýto způsob vymezení můžeme nalézt tam, kde chráněný objekt není chráněn pouze ve veřejném
zájmu, ale figurují zde i zájmy soukromé. „Parametry těchto ochranných pásem (rádiového zařízení a
rádiového směrového spoje), rozsah omezení a podmínky ochrany stanoví na návrh vlastníka těchto
zařízení a spojů příslušný stavební úřad v tomto rozhodnutí.“

Realizace některých činností, jak již bylo uvedeno výše, je vázáno na povolení vlastníka daného
zařízení. Je tedy ponecháno na jeho vůli, zda konkrétní činnost povolí či nikoli. Stejné platí i
pro některé provozovatele zařízení – konkrétně provozovatele plynárenských zařízení či zařízení pro
výrobu či rozvod tepelné energie, kdy jsou dané činnosti (například zemní práce, vysazování
trvalých porostů) vázány na písemný souhlas těchto provozovatelů.

Specifickou úpravu má v tomto případě zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „silniční zákon“), který ve své rozsáhlé úpravě o silničních
ochranných pásmech má režim ochrany vymezen hned několika způsoby, zvlášť ve třech paragrafech.

§ 31 pojednává především tedy o umisťování a provozování reklamních zařízení. K těmto je třeba
povolení (v podstatě se jedná o variantu ad 4)). „… Povolení vydává příslušný silniční správní úřad
po předchozím souhlasu

a) vlastníka dotčené nemovitosti, na které má být reklamní zařízení zřizováno a provozováno,

b)  Ministerstva vnitra, jde-li o silniční ochranné pásmo dálnice a rychlostní silnice,

c) příslušného orgánu Policie České republiky, jde-li o silniční ochranné pásmo silnice s výjimkou
rychlostní silnice a místní komunikace.“

§ 32 hovoří o činnostech stavebních a terénních, které lze provádět jen na základě povolení
vydaného silničním správním úřadem.

A konečně v § 33 jsou konkrétně jmenovány činnosti, které se nesmí v ochranném pásmu, resp.
v konkrétně geometricky vymezeném prostoru, vykonávat vůbec s ohledem na možnou sníženou
viditelnost, případně ohrožující bezpečnost dopravy.


Zajímavá právní úprava je také obsažena v zákoně o civilním letectví, kde jsou jednotlivá ochranná
pásma letišť dělena právě podle činností, které jsou zde zakázány či omezeny – ochranné pásmo se
zákazem staveb, ochranné pásmo s výškovým omezením staveb apod. – viz kapitola 2.1.14.


1.5.2    Omezení výkonu vlastnických práv v ochranných pásmech


Část této problematiky byla popsána již v předešlé kapitole. Ta se týká zákazů činností či
činností, pro jejichž realizaci je potřeba povolení konkrétního správního orgánu, jelikož tyto
budou chtít povětšinou provádět právě vlastníci nemovitostí v těchto ochranných pásmech. Kromě
vlastníků jimi však mohou být samozřejmě nájemci daných nemovitostí, jejich držitelé, stavebníci,
popř. stavební podnikatelé (dle § 2 odst. 2 písm. b) a c) stavebního zákona) či osoby oprávněné
z věcného břemene vázajícího se k nemovitosti v ochranném pásmu.

V této kapitole se tedy zaměřím na to, jakým způsobem jsou v jednotlivých právních úpravách
výslovně vymezeny vzájemná práva a povinnosti mezi vlastníky či provozovateli zařízení či objektů,
kolem nichž jsou ochranná pásma vymezena, a vlastníky dotčených nemovitostí.

V některých úpravách se můžeme setkat pouze s výslovným stanovením povinností pro vlastníky
dotčených nemovitostí, v některých pouze s oprávněními vlastníků či provozovatelů chráněných
zařízení či objektů. Ty ovšem ale logicky vždy způsobí opačně polarizovanou realizaci obsahu těchto
právních vztahů. Jindy právní úprava uvádí  jak práva, tak povinnosti zúčastněných subjektů.
Některé zvláštní zákony se touto otázkou vůbec nezabývají, pouze stanoví, že při vymezování
ochranných pásem se má dbát na to, aby vlastnická práva byla omezena co nejméně. Tento způsob
úpravy můžeme najít například v § 102 a § 103 ZOEK, kde je stanoveno, že při vymezování rozsahu
omezení na území ochranných pásem, podmínek ochrany „…musí být šetřeno práv vlastníků nemovitostí
nacházejících se v ochranném pásmu…“. Jedná se tedy o právní úpravu, dle níž ochranná pásma
vznikají na základě územního rozhodnutí o ochranném pásmu, v němž jsou podrobnosti o podmínkách
ochrany na jejich území apod. stanoveny individuálně.

I dle dalších právních předpisů vznikají ochranná pásma na základě územního rozhodnutí, dané právní
úpravy však upravují některá vzájemná práva a povinnosti zúčastněných subjektů i mimo tato
rozhodnutí přímo v zákoně.

Zvláštní povinnosti jsou stanoveny pro vlastníky či uživatele pozemků určených k plnění funkcí
lesa, kteří jsou dle energetického zákona v souvislosti s ochranným pásmy zařízení elektrizační
soustavy a plynárenských zařízení povinni umožnit provozovateli daných zařízení udržovat kolem
těchto zařízení volný pruh pozemků o určité šířce (4 m u nadzemního vedení od základů jeho
podpěrných bodů, 2 m u plynovodu od jeho osy, na obě strany).

V čem se alespoň některé právní úpravy shodují, je obecné omezení vlastnického práva vlastníka
dotčené nemovitosti v podobě povinnosti strpět určitou činnost provozovanou vlastníky či
provozovateli daných zařízení. Vlastník nemovitosti je povinen strpět vstup těchto osob na svůj
pozemek, popř. stavby na nich stojící, naopak tyto mají na tento vstup právo. Musí zde však být
splněna podmínka relevantního důvodu pro tento vstup. Ty zná český právní řád obecně dva:

1)      provádění prací za účelem zabezpečení ochrany chráněného zařízení či objektu (opatření
k zabránění sesuvů či pádů – půdy, kamení, stromů apod.; odstranění možných zdrojů znečištění
přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod; umístění zásněžek),

2)      vstup na pozemek za účelem oprav, údržby, odstraňování následků nehod či jiných překážek,
které by bránily provozování daného zařízení .


Vlastnické právo je jedním ze základních lidských práv zakotvených ústavním zákonem č. 2/1993 Sb.,
Listinou základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů, a proto i tato výše uvedená
oprávnění musí být omezena pouze na nezbytně nutnou dobu a v nezbytné míře. Nenáleží za ně žádná
náhrada. Pokud ovšem dojde v průběhu prací ke vzniku škody, odpovídá za ně provozovatel či vlastník
daného zařízení dle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Zákon o civilním letectví navíc výslovně
stanovuje, že vlastník dotčené nemovitosti musí být před takovýmto vstupem na svůj pozemek
prokazatelně informován. Informační povinnost je také zakotvena v energetickém zákoně u úpravy
ochranných pásem zařízení pro výrobu či rozvod tepelné energie. Jejich provozovatel před prováděním
kontroly či jiných nezbytých prací, pokud je to technicky a bezpečnostně možné, je o nich povinen
informovat vlastníka či správce nemovitosti, a to o jejich rozsahu a době trvání.

Vedle těchto oprávnění upravují některé právní předpisy také další oprávnění provozovatelů či
vlastníků zařízení, při jejichž výkonu už vlastníkům dotčených nemovitostí náleží náhrada. Ta je
poskytována buď jednorázově - například dle § 9 odst. 4 zákona o dráhách jde o případ, kdy tato
náleží vlastníkovi nemovitosti přilehlé k tramvajové či trolejbusové dráze, jenž je povinen strpět
omezení svého vlastnického práva v podobě mimo jiné umístění signalizačních či zabezpečovacích
zařízení – či opakovaně, tedy pokaždé kdy dojde ke konkrétnímu omezení vlastnických práv vlastníků
přilehlých dotčených nemovitostí náleží těmto určitá náhrada jako kompenzace za tato omezení.
Příklad opět můžeme najít v zákoně o drahách, kde v § 9 odst. 3, je uvedena situace, kdy nastal
stav nouze či zde existuje naléhavý veřejný zájem na provozu dráhy. V takovém případě je
provozovatel dráhy či dopravce oprávněn použít nemovitost vlastníka v ochranném pásmu dráhy – za
náhradu. Podmínkou je, že účelu nelze dosáhnout jinak. Zákon o dráhách tak v tomto ustanovení
v podstatě kopíruje § 128 odst. 1 občanského zákoníku. Stejné provádí silniční zákon ve svém § 34
odst. 3.

Na náhradu mají nárok také vlastníci nemovitostí v ochranných pásmech veřejného pohřebiště a
krematoria. Právní úprava v této souvislosti obecně stanovuje, že nárok na tuto náhradu mají tito
za prokázané omezení užívání dané nemovitosti, nespecifikuje již v čem tato omezení spočívají. To
samé stanovuje také vodní zákon v úpravě ochranných  pásem vodních zdrojů. V tomto případě však
poskytnutí náhrady je vázáno na projev vůle vlastníka, který o ní musí zažádat. Zákon dále stanoví,
kdo je povinným subjektem, tuto náhradu uhradit.

Vůbec úprava poskytování náhrad ve vodním zákoně může činit v praxi problémy[36]. Povinnými
subjekty totiž často budou fyzické či právnické osoby (například osoby oprávněné k odběru vody
z vodního zdroje). To se týká úpravy ochranných pásem jednak vodních zdrojů, jednak ochranných
pásem vodních děl (zde jsou povinnými k náhradě vlastníci vodních děl – tím je často stát[37], a
proto v tomto případě zde budou mít vlastníci nemovitostí v ochranných pásmech vodních děl větší
jistotu, že dojde k dohodě o výši náhrady[38]). V takovýchto případech, kdy je nutná dohoda stran,
je jasné, že tato nebude vždy dosažena při předložení jejích prvních návrhů[39]. Na rozdíl od
situací, kdy o náhradě rozhoduje v první fázi autoritativně správní orgán (např. u omezení práv
vlastníků nemovitostí v ochranných pásmech drah, o náhradě, jež jim přísluší, rozhoduje drážní
správní úřad[40]). Vodní zákon však v obou případech na možné neshody pamatuje a stanovuje pro
případ, že nedojde k dohodě stran o výši náhrady[41], že o ní rozhodne soud.

Mimo tyto náhrady byla od 1. 1. 1993 do 31. 12. 1993 § 12 zákonem 338/1992 Sb., o dani
z nemovitostí, poskytována také určitá forma kompenzace. A to možnost poskytnutí úlevy na dani
správcem daně na žádost poplatníka u pozemků v ochranném pásmu lázeňského místa (dle tehdejšího
zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu), vodních zdrojů, kulturních památek apod. Tehdejší
úprava však nesprávně používala pojmů „pásma ochrany“ či „ochranná památková pásma“.

            Výše uvedeným je omezeno „pouze“ užívaní (v některých případech požívání) nemovitostí
v ochranných pásmech. Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v
právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, ve svém § 22 odst. 5 omezuje zamýšlené majetkové
dispozice s nemovitostmi v ochranném pásmu zvláště chráněného území tím, že je váže na předchozí
schválení Ministerstva životního prostředí – konkrétně ho vyžaduje smlouva o převodu pozemku
v tomto ochranném  pásmu a smlouva o převodu stavby, která se eviduje v katastru nemovitostí a
která se nachází na pozemku v tomto ochranném pásmu.

1.6      Evidence ochranných pásem

Stejně jako například vznik ochranných pásem, také jejich evidence není jednotná. Na rozdíl od
velké diferenciace vzniku se však zde dají vypozorovat určité větší podobnosti.



1.6.1    Katastr nemovitostí



Ochranná pásma vymezená kolem určitých území (resp. nemovitostí) se logicky evidují v katastru
nemovitostí. To, o která pásma se jedná, upravuje vyhláška Českého úřadu zeměměřičského a
katastrálního č. 26/2007 Sb., katastrální vyhláška, ve znění pozdějších předpisů. Ta ve svém § 8
odst. 1 uvádí, že jedním z údajů o parcele je i typ a způsob ochrany nemovitosti, jež je podrobně
popsán v bodě 6 přílohy k této vyhlášce.

V katastru nemovitostí se tedy evidují ochranná pásma:

a)      národního parku,

b)      jiného zvláště chráněného území nebo památného stromu,

c)      nemovité kulturní památky, památkové zóny, památkové rezervace, nemovité národní kulturní
památky,

d)      přírodního léčivé zdroje nebo zdroje přírodní minerální vody,

e)      vodního díla,

f)        vodního zdroje 1. a 2. stupně.



Překvapilo mě, že v následné specifikaci jednotlivých kódů způsobu ochrany příloha vysvětluje jiné
zvláště chráněné území jako národní přírodní rezervaci (dále také „NPR“), národní přírodní památku
(dále také „NPP“), přírodní rezervaci (dále také „PR“) nebo přírodní památku (dále také „PP“).
Nezmiňuje již chráněnou krajinnou oblast, jež je zde zmíněna pouze v souvislosti se svými zónami
ochrany – tedy jakýmsi vnitřním členěním – I. a II. – IV. zónou. Přitom ZOPK v § 37 možnost
vyhlášení ochranného pásma CHKO připouští. Je jasné, že zónovitost CHKO na 4, nejméně však 3 zóny,
zajišťuje jejich dostatečnou ochranu a vyhlášení dalšího vnějšího ochranného pásma je tak zbytečné,
ovšem i národní parky jsou rozděleny do zón s rozdílným režimem ochrany, a přesto se kolem nich
ochranná pásma vymezují.

Dle mého názoru samotné vymezení způsobu ochrany nemovitosti jako ochranné pásmo jiného zvláště
chráněného území nebo památného stromu má přednost před jejich následnou konkretizací a proto
případné ochranné pásmo CHKO by se dalo pod tuto kategorii podřadit.



1.6.2    Seznamy ochranných pásem



            Soupis ochranných pásem zvláště chráněných území a památných stromů je veden také
v Ústředním seznamu ochrany přírody, který mimo jiné obsahuje právě také kopie katastrálních map
s vyznačením hranic ochranných pásem. Ústřední seznam ochrany přírody upravuje vyhláška
Ministerstva životního prostředí č. 60/2008 Sb., o plánech péče, označování a evidenci chráněných
území (dále jen „vyhláška o evidenci zvláště chráněných území“).

            Vyhláška Ministerstva kultury č. 66/1988 Sb., kterou se provádí zákon České národní
rady č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, upravuje Ústřední seznam kulturních památek České
republiky. Ten je souborem základních údajů o kulturních památkách, památkových rezervacích a
památkových zónách. Jedním z těchto údajů je i skutečnost o existenci jejich ochranných pásem.


1.6.3    Značení v terénu



Aby subjekt práva, jemuž jsou adresovány jednotlivé přikazující či zakazující normy, věděl, kde
fakticky začíná a končí území, na kterém, díky jeho vymezení režimu ochrany, jsou mu určité
činnosti zakázány, či povoleny po splnění určitých podmínek, bývají území, jež jsou vyhlášena
ochrannými pásmy, zaznačeny přímo v terénu například pomocí tabulí.

            Samozřejmě ale záleží na tom, o jaké ochranné pásmo se jedná. Vznik některých z nich má
totiž důsledek jen pro vlastníky nemovitostí, na kterých jsou vyhlášena a ti s tímto musí být
seznámeni, v některých případech dokonce jejich vznik musí být s vlastníky přilehlých pozemků
předem projednán, jako tomu je například u ochranného pásma objektu důležitého pro obranu státu.
Proto se se značením v terénu setkáme většinou pouze u ochranných pásem, která buď chrání veřejně
důležitý objekt, nebo kde jejich režim ochrany se vztahuje na širokou veřejnost, jako jsou
například ochranná pásma národních parků.

Značení může být buď podpůrné, nebo přímo stanoveno zákonem. O podpůrnosti mohu hovořit tehdy, kdy
jsou parametry ochranných pásem stanoveny přímo v právním předpise a dle zásady neznalost zákona
neomlouvá tak je v podstatě každý povinen například zdržet se určitých činností na tomto území.
Příkladem budiž ochranná pásma definována v energetickém zákoně, například plynárenských zařízení,
ve kterých je velmi obecně stanoven zákaz všech činností v ochranném pásmu, které by ve svém
důsledku mohly vést k ohrožení těchto zařízení. Proto když jsou někde umístěny tabule s informací,
kde se daný jedinec nachází a co zde není povoleno činit, jedná se pak o iniciativu, například
správce daného zařízení, navíc[42].


1.6.3.1       Umístění tabulí

Jen pár právních úprav stanovuje povinnost vytyčovat oznámení o ochranném pásmu přímo v terénu.
Jsou jimi ZOZO ČR, který upravuje ochranná pásma objektů důležitých pro ochranu státu, a lázeňský
zákon s ochrannými pásmy přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod.

            ZOZO ČR ve svém § 44 odst. 4 stanovuje, že hranice ochranných pásem se v terénu
vyznačují tabulemi. Lázeňský zákon se pak úpravou hranic ochranných pásem zabývá v celém paragrafu
24. Stanovuje, kde se označení provede – na přístupových komunikacích ke zdroji, jak se provede –
tabulkami se státním znakem a nápisem, o jaké ochranné pásmo se jedná, případně, že je do tohoto
prostoru nepovolaných vstup zakázán.


1.6.3.2       Faktické ohraničení

            Lázeňský zákon také uvádí, že pokud tak stanoví vyhláška ministerstva (Ministerstva
zdravotnictví), kterou se tato ochranná pásma vyhlašují, pak může být dané pásmo i oploceno.

            Dle § 55 veterinárního zákona může dojít při výskytu kulhavky či slintavky nařízením
krajské či Státní veterinární správy k uzávěře obce, kterou je například uzavření příjezdových a
přístupových cest, jejich opatření závorami či zřízení desinfekčních pásů na těchto cestách, čímž
tak dojde k faktickému vymezení ochranného pásma kolem ohniska nákazy.



1.6.4    Mapová evidence


Nařízení č. 430/2006 Sb., o stanovení geodetických referenčních systémů a státních mapových děl
závazných na území státu a zásadách jejich používání, ve znění pozdějších předpisů, mezi závazná
státní mapová díla[43] řadí mimo jiné i základní mapu České republiky v měřítcích 1 : 10 000, 1 :
50 000, v nichž se dle odstavce 4 § 23 lázeňského zákona vymezí a zakreslí ochranné pásmo II.
stupně přírodního léčivého zdroje a zdroje přírodní minerální vody.

Stejný mapový podklad spolu se Státní mapou v měřítku 1 : 5 000 se použije pro zaznačení ochranných
pásem zvláště chráněných území a památných stromů. § 12 vyhlášky o evidenci zvláště chráněných
území tato mapová díla uvádí jako jednu z náležitostí k návrhu na vyhlášení zvláště chráněných
území a přesně stanovuje jakým způsobem v nich ochranná pásma mají být zaznačena – tedy jak silnou
čarou, jaké barvy a zda se jedná o čáru plnou či  přerušovanou.


1.6.5    Ostatní evidence


Ne všechna ochranná pásma se evidují ve zvláštních seznamech či se zakreslují do map. V průběhu
času se také mění způsob jejich evidence. Někdy se objevuje nepotřebnost zaznačení, jež je dána
úpravou v zákoně, která je dostatečně jasná a průkazná, jako je tomu například u silničních
ochranných pásmech, jindy zase můžeme nalézt evidenci velmi podrobnou.


1.6.5.1       Evidence ochranných pásem leteckých staveb

            Předpis Ministerstva dopravy – letecký předpis Letiště (podrobně popsán v kapitole
2.1.14) upravuje podrobně dokumentaci ochranných pásem leteckých staveb. Tu dle hlavy 11 kapitoly
11.3 zajišťuje jejich vlastník, popř. u nových leteckých staveb jejich investor. Dokumentace
obsahuje mapové zaznačení ochranných pásem a průvodní zprávu, nesoucí informace o druhu ochranného
pásma, údajích o letišti apod.


1.6.5.2       Evidence silničních ochranných pásem

Za dob Protektorátu Čechy a Morava se tehdy definovaná silniční ochranná pásma zapisovala do
seznamů, které vyhotovoval zemský či okresní úřad po slyšení obce. V každé obci pak byla uložena ta
část seznamu, která zahrnovala její území. Dále bylo stanoveno, že seznam je v úředních hodinách
vystaven k veřejnému nahlédnutí.[44]

            Dnes již žádné takové seznamy silničních ochranných pásem nenajdeme. Vymezení v zákoně
je dostačujícím způsobem podrobné a natolik jasné, že není třeba žádné další evidence navíc[45].


1.7      Zánik ochranných pásem


Český právní řád, na rozdíl od velké rozmanitosti v možnostech vzniku či vymezení režimu ochrany
v ochranných pásmech, v případě jejich zániku nabízí jen několik málo způsobů.

Obecná právní úprava v SZ upravuje vedle výše popsaného vzniku ochranných pásem, v podobě územních
rozhodnutí o ochranném pásmu, ve svých §§ 93 a 94 také zrušení těchto individuálních správních
aktů. Obecně tyto pozbývají své platnosti v okamžiku, kdy fakticky zaniká stavba, zařízení či
chráněný útvar. Stavební úřad může stanovit dřívější zánik, resp. kratší dobu platnosti územního
rozhodnutí. V tomto případě je tedy předpokladem zániku práv a povinností, jež jsou obsahem
správněprávních vztahů, vzniklých z územního rozhodnutí o ochranném pásmu, objektivní právní
skutečnost - uplynutí času. Dalším způsobem je zrušení územního rozhodnutí o ochranném pásmu na
žádost – oprávněného či toho, komu z něj vyplývá povinnost, dále na základě podnětu dotčeného
orgánu podle zvláštních právních předpisů. V posledním případě zde však musí existovat veřejný
zájem na jeho zrušení. Poslední možností, jež SZ nabízí, je zrušení územního rozhodnutí ex offo
v řízení o umístění veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření.

Ve speciálních právních úpravách v jednotlivých zvláštních zákonech nalezneme tyto varianty zániku:

1)      situace, kdy zánik ochranného pásma zvláštní zákon vůbec neupravuje – jedná se o ochranná
pásma, která vznikají ze zákona, resp. podmínkou jejich vzniku je vznik či existence určitého
zařízení či objektu  –  zánik ochranného pásma je v této situaci vázán na faktický zánik těchto
zařízení či objektů – do této kategorie spadají ochranná pásma drah; dálnic, silnic, místních
komunikací I. či II. třídy či vodovodů a kanalizací,

2)      případ, kdy ochranné pásmo zaniká stejným způsobem, jako vzniklo, tedy rozhodnutím stejného
orgánu (mimo stavebního úřadu), jenž ho zřídil (řadím zde případy, kdy jednak správní orgán byl
povinen ochranné pásmo zřídit a jednak, kdy zřízení bylo ponecháno na jeho vůli) - náleží zde
ochranná pásma zvláště chráněných území, pokud byla příslušným orgánem vůbec vyhlášena; ochranná
pásma kolem ohniska nákazy dle veterinárního zákona či ochranná pásma vodních děl;

3)      varianta, jež byla popsána již výše – zvláštní zákon pro vznik ochranných pásem odkazuje na
stavební zákon, ochranné pásmo tak vzniká na základě územního  rozhodnutí o ochranném pásmu, jeho
zánik pak může proběhnout jedním z výše jmenovaných způsobů, jež byly u úpravy ve SZ jmenovány.


Toto jsou nejčastější způsoby zániku ochranných pásem. Mimo ně se ovšem také objevují právní
úpravy, které je upravují odlišným způsobem.

U některých ochranných pásem je předpoklad, že nepřestanou existovat nikdy, jelikož zařízení či
objekt, kolem něhož jsou zřízeny, má trvalý charakter. Takovým příkladem mohou být veřejná
pohřebiště. V dnešní době se již nestává, tak jako v historii, že by tato byla zrušena a přemístěna
jinam. Ochranná pásma kolem takovýchto zařízení či objektů, jež jsou k tomu zřízena zákonem a ne
správním orgánem (viz kapitola 1.2), tedy mohou být zrušena pouze vydáním nového právního předpisu,
který bude upravovat stejnou problematiku jiným způsobem a použije se tak dle zásady lex posterior
derogat legi priori, nebo nová právní úprava bude ve svém zákonném znění dřívější ustanovení o
ochranných pásmech výslovně rušit.

Způsob zániku pohybující se mezi první a druhou možností, uvedenou výše, je možno nalézt v úpravě
ochranných pásem dle ZOSPP, § 17 (ochranná pásma nemovité národní kulturní památky, památkové
rezervace atd.), která také zanikají, pokud zanikne předmět jejich ochrany, ovšem zde dále
přistupuje podmínka projevu vůle správního orgánu. Zrušit toto ochranné pásmo může obecní úřad
s rozšířenou působností po vyjádření odborné organizace státní památkové péče.

Podobně zrušení ochranných pásem upravuje také vodní zákon, kde dle jeho § 30 odst. 7 o zrušení
ochranného pásma vodních zdrojů rozhoduje vodoprávní úřad, a to buď z vlastního podnětu či na návrh
– podmínkou zde je odpadnutí důvodu ochrany. Vedle tohoto ještě hned v 1. odstavci uvádí možnost
zrušení ochranného pásma vodoprávním úřadem ze závažných důvodu. V tomto případě tedy ani nemusí
dojít k odpadnutí důvodu ochrany.

            Stejně, jak bylo řečeno u ochranných pásem veřejných pohřebišť, všechna ostatní pásma
mohou být samozřejmě zrušena nabytím účinnosti nových právních předpisů, jež ve svém znění předešlá
ochranná pásma, resp. právní úpravu, jež je upravuje, výslovně ruší.









2         Typologie ochranných pásem


2.1      Typy ochranných pásem definované v obecně závazných právních předpisech


V této kapitole uvedu typologii ochranných pásem tak, jak ji nabízí aktuální česká právní úprava.
Z důvodu značné diverzity jednotlivých úprav, pro jejich vzájemné porovnání a lepší orientaci
v dané problematice, u každého ochranného pásma uvedu jednotlivé jejich charakteristické znaky,
tzn. který zákon či jiný právní předpis je upravuje, jakým způsobem vznikají – tedy kdo je
vyhlašuje a jakým způsobem, jejich obecné vymezení, popř. také přesné geometrické, pokud je
stanoveno. Zaměřím se také na ochranná pásma jež nejsou upravena zákonem, ale například vyhláškou
ministerstva či vyhláškou územně samosprávného celku.

2.1.1    Ochranná pásma zvláště chráněných území



Právní úprava:              § 37 ZOPK

Chráněný objekt:          zvláště chráněné území, tj. dle § 14 odst. 2: národní parky, chráněné
krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky,
přírodní památky

Vznik:                          vyhlášení orgánem, který zvláště chráněné území vyhlásil, a to
stejným způsobem – tedy u NP zákonem, u CHKO vláda nařízením, u ostatních zvláště chráněných území
orgán ochrany přírody – u NPR a NPP Ministerstvo životního prostředí vyhláškou, u PR a PP kraj
nařízením

Vymezení:

a)      individuální – v konkrétním normativním právním aktu

b)      pokud takovýto není vydán, poté pro NPR, NPP, PR a PP jím je území do vzdálenosti 50 metrů
od hranic zvláště chráněného území


2.1.2    Ochranná pásma památných stromů


Právní úprava:              § 46 ZOPK

Chráněný objekt:          památné stromy, dle § 46 odst. 1 se jedná o mimořádně významné stromy,
jejich skupiny a stromořadí

Vznik:              vyhlášení orgánem ochrany přírody – pověřeným obecním úřadem

Vymezení:

a)      individuální – ve vyhlašujícím aktu

b)      pokud není stanoveno, popř. ani vyhlášeno ochranné pásmo, je jím vždy území ve tvaru kruhu
o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výši 130 centimetrů nad zemí


2.1.3    Ochranná pásma dle ZOSPP


Právní úprava:              § 17 ZOSPP, § 17 vyhlášky Ministerstva kultury České socialistické
republiky č. 66/1988 Sb., kterou se provádí zákon České národní rady č. 20/1987 Sb., o státní
památkové péči

Chráněný objekt:          nemovitá kulturní památka, nemovitá národní kulturní památka, památková
rezervace, památková zóna nebo jejich prostředí

Vznik:              nemovitá kulturní památka vydáním územního rozhodnutí obecního úřadu obce
s rozšířenou působností po vyjádření odborné organizace státní památkové péče[46]; u ostatních zde
figuruje ještě krajský úřad, který podává návrh na tato ochranná pásma

Vymezení:        individuální, vypracovává obecní úřad obce s rozšířenou působností, zasílá ho
odborné organizaci, příslušnému stavebnímu úřadu



2.1.4    Ochranná pásma vodních zdrojů


Právní úprava:              § 30 vodního zákona

Chráněný objekt:          vodní zdroje, tj. dle § 2 odst. 8: povrchové nebo podzemní vody, které
jsou využívány nebo které mohou být využívány pro uspokojení potřeb člověka, zejména pro pitné
účely

Vznik:                                      stanovení vodoprávním úřadem

Vymezení:

1)      Individuálně - buď zcela nebo se stanovením minimálních hranic, jako je tomu v
následujících případech (s možnou výjimkou v odůvodněných případech):

2)      Ochranná pásma I. stupně:

a)      u vodárenských nádrží a ostatních nádrží určených pro zásobování pitnou vodou – minimálně
celá plocha hladiny nádrže při maximálním vzdutí,

b)      u ostatních vodních nádrží – minimálně na hladině nádrže 100 metrů od odběrného zařízení,

c)      u vodních toků – s jezovým vzdutím na břehu odběru min. 200 metrů nad místem odběru proti
proudu, 100 metrů po proudu nebo k hraně vzdouvacího objektu a 15 metrů na šířku, ve vodním toku
tzn. minimálně jednu polovinu jeho šířky v místě odběru; bez jezového vzdutí na břehu odběru min.
200 metrů nad místem odběru proti proudu, 50 metrů po proudu a 15 metrů na šířku, ve vodním toku
tzn. minimálně jednu třetinu jeho šířky v místě odběru,

d)      u zdrojů podzemní vody – min. s hranicí 10 metrů od odběrného místa.

3)      Ochranná pásma II. stupně – přesné vymezení na vodoprávním úřadu, vymezuje se vně
ochranného pásma I. stupně, může se skládat z jednoho či více, o sebe oddělených území


Na pozadí změn souvisejících s PHO a ochrannými pásmy vodních zdrojů, jež jsou popsány v kapitole
1.5.2.3, byly postupně v účinnosti vodní zákony, nejprve č. 11/1955 Sb. o vodním hospodářství, poté
již dříve zmíněný zákon č. 138/1973 Sb.

            Zákon o vodním hospodářství o ochranných pásmech či PHO vůbec nehovoří, resp. používá
zde jinou terminologii. Pro ochranu vodních zdrojů umožňuje, aby dle potřeby vodohospodářský orgán
stanovil ochranná území.

            V roce 1973 nabyl účinnosti nový vodní zákon, který už ve svém § 19 používá pojmu
ochranné pásmo. To opět dle potřeby stanovuje vodohospodářský orgán rozhodnutím. Novela tohoto
zákona, zákon č. 14/1998 Sb., poté změnila znění tohoto paragrafu a detailněji upravila režim
ochrany v ochranných pásmech vodních zdrojů a jak již bylo zmíněno výše, rozdělila ochranná pásma
na ochranná pásma prvého a druhého stupně.

            Před touto novelou, která zároveň rušila úpravu PHO, tedy zde mohly existovat vedle
sebe jak PHO vod, tak ochranná pásma vodních zdrojů. Jednalo se ale pouze o možnost danou zákonem.
PHO musela být zřízena vždy, zřízení ochranných pásem vodních zdrojů bylo ponecháno v dispozici
vodohospodářského orgánu.

            Na právní úpravě ochranných pásem vodních zdrojů lze sledovat docela zásadní vývoj a
změny, resp. stálé doplňování o další podrobnosti, úpravu od úpravy. To je logické vzhledem k tomu,
že se jedná o ochranu tak významného přírodního bohatství. I když je v zákoně ponechána iniciativa
k návrhu na ochranné pásmo mimo jiné těm, kdo mají právo odběru vody, v případě, že je to nutné a
oni tak neučiní, může jim tuto povinnost vodoprávní úřad určit sám.

            U právní úpravy ochranných pásem vodních zdrojů pociťuji asi nejsilnější veřejný zájem
na jejich vzniku z důvodů, jež už byly řečeny výše. Sám zákonodárce tuto skutečnost v této úpravě
výslovně uvádí: „Stanovení ochranných pásem je vždy veřejným zájmem.“


2.1.5    Ochranná pásma přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod


Právní úprava:              § 21 a násl. lázeňského zákona

Chráněný objekt:          přírodní léčivé zdroje (přirozeně se vyskytující minerální voda, plyn
nebo peloid – rašelina, slatina nebo bahno) a zdroje přírodních minerálních vod - § 4 odst. 1
lázeňského zákona

Vznik:                                      vyhláškou Ministerstva zdravotnictví

Vymezení:

1)      individuální ve vyhlášce ministerstva; zákon uvádí pouze příkladné vymezení pro ochranná
pásma I. stupně (viz kapitoly 1.4.1 a 1.4.2.1),

2)      u přírodního léčivého zdroje minerální vody a plynu a u zdroje přírodní minerální vody se
jedná o území vymezené kruhem o poloměru 50 metrů od zdroje, není-li na základě hydrogeologického
šetření nutno stanovit jinak; pokud ano, vymezí se na území 10 x 10 metrů okolo zdroje pásmo
fyzické ochrany zdroje; u přírodního léčivého zdroje peloidu jde o území vymezené hranicemi ložiska
peloidu.



2.1.6    Ochranná pásma vodních děl


Právní úprava:              §58 vodního zákona

Chráněný objekt:          vodní dílo, tj. dle § 55 odst. 1 (definice s pozitivním vymezením a
demonstrativním výčtem), 2 (negativní vymezení): stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování
vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s
vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným
vodním zákonem, například jimi jsou: přehrady, hráze, studny, stavby čistíren odpadních vod,
kanalizačních stok apod.

Vznik:              rozhodnutím vodoprávního úřadu na návrh vlastníka vodního díla

Vymezení:        území podél vodního díla – individuální v rozhodnutí vodoprávního úřadu


2.1.7    Ochranná pásma vodovodních řadů a kanalizačních stok


Právní úprava:              § 23 zákona o vodovodech a kanalizacích

Chráněný objekt:          vodovodní řad jako součást vodního díla vodovodu, kanalizační stoka jako
součást vodního díla kanalizace dle § 2 odst. 1 a 2 tohoto zákona

Vznik:              dnem nabytí účinnosti zákona, resp. dnem vzniku stavby těchto vodních děl

Vymezení:        Vodorovná vzdálenost od vnějšího líce potrubí nebo kanalizační stoky na každou
stranu 1,5 metru u vodovodních řadů a kanalizačních stok do průměru 500 milimetrů včetně, 2,5 metru
v případě nad tento průměr; v případě, že se jedná o vodovodní řady a kanalizační stoky o průměru
nad 200 milimetrů, jejichž dno je uloženo v hloubce větší než 2,5 metru pod upraveným povrchem, se
výše uvedené vzdálenosti zvyšují o 1,0 metr.

            Při srovnání kapitol 2.1.6 a 2.1.7 by se mohlo zdát, že v případě vodovodních řádů a
kanalizačních stok dochází ke zdvojené úpravě jejich ochranných pásem, ovšem není tomu tak, resp.
nemusí tomu tak být. Dle vodního zákona se sice jedná o vodní díla, a tedy spadá na ně úprava obou
výše jmenovaných zákonů, ovšem režim jejich vzniku zaručuje, že bez iniciativy vlastníka vodního
díla k vyhlášení jednoho a toho samého pásma dvakrát nedojde. Úprava v zákoně o vodovodech a
kanalizacích tedy bude uplatněna nejdříve, je v této oblasti v podstatě speciální úpravou vůči
úpravě ve vodním zákoně a také je zde vznik daných zařízení vázán přímo na jejich faktický vznik,
výstavbu. Kdežto aby se zde aplikovala úprava dle vodního zákona, musel by tak rozhodnout
vodoprávní úřad na návrh vlastníka tohoto vodního díla. Ten však k tomuto už nebude mít důvod
z důvodu již existující ochrany v podobě stanoveného ochranného pásma zákonem o vodovodech a
kanalizacích. Návrh by přesto podat mohl v případě, že by požadoval jiné než zákonné vymezení
ochranných pásem. Znova by se ovšem dostal do úpravy zákona o vodovodech a kanalizacích, neboť ten
v odstavci 4 § 23 umožňuje v odůvodněných případech stanovení výjimky ze zákonného vymezení
ochranných pásem. Pro úpravu ochranných pásem vodovodních řadů a kanalizačních stok se tedy použije
zákon o vodovodech a kanalizacích.


2.1.8    Ochranná pásma zřízená v situaci, kdy byl potvrzen výskyt nebezpečné nákazy zvířat nebo
hrozí-li nebezpečí jejího šíření


Právní úprava:              § 15 veterinárního zákona – jedná se o jedno z možných mimořádných
veterinárních opatření ke zdolání nákazy a ochraně před jejím šířením

Chráněný objekt:          v tomto případě je ochranné pásmo zřízeno z důvody ochrany okolí před
ohniskem nákazy, chrání se tedy v podstatě zdraví lidu a ostatních zvířat

Vznik:              - dle hlavy VI veterinárního zákona:

1) nařízením obce o nařízení mimořádných veterinárních opatření na návrh krajské veterinární
správy; v hlavním městě Praze, tato „ochranná a zdolávací opatření“ vyhlašuje Městská veterinární
správa v Praze

                        2) rozhodnutím krajské veterinární správy o nařízení mimořádných
veterinárních opatření v obvodu její působnosti nebo části kraje, přesahující územní obvod obce

3) rozhodnutím Státní veterinární správy o nařízení ochranných a zdolávacích opatření, která mají
celostátní povahu nebo se týkají územních  obvodů více krajů

Vymezení:        individuální, stanovené v jednotlivých rozhodnutích orgánů státní správy ve věcech
veterinární péče



2.1.9    Ochranná pásma zařízení elektrizační soustavy


Právní úprava:              § 46 energetický zákon

Chráněný objekt:          a) elektrizační soustava, tj. dle § 2 odst. 2 a) 5.: vzájemně propojený
soubor zařízení pro výrobu, přenos, transformaci a distribuci elektřiny, včetně elektrických
přípojek a přímých vedení, a systémy měřicí, ochranné, řídicí, zabezpečovací, informační a
telekomunikační techniky

                                               b) život, zdraví a majetek osob

Vznik:              dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí

Vymezení:        - podrobně v § 46 odst. 3 až 7

1)      u nadzemního vedení – jedná se o souvislý prostor vymezený svislými rovinami vedenými po
obou stranách vedení ve vodorovné vzdálenosti měřené kolmo na vedení, která činí od krajního vodiče
vedení na obě jeho strany od 1 do 30 metrů – podle velikosti napětí a skutečnosti, zda je vodič
opatřen izolací či nikoli; platí zde: čím vyšší napětí vodiče, tím širší ochranné pásmo,

2)      u podzemního vedení do 110 kV včetně, vedení řídící, měřící a zabezpečovací techniky – 1
metr po obou stranách krajního kabelu,

3)      u podzemního vedení nad 110 kV – 3 metry po obou stranách krajního kabelu,

4)      u elektrické stanice – jde o prostor vymezený svislými rovinami vedenými ve vodorovné
vzdálenosti od oplocení nebo vnějšího líce obvodového zdiva, a to v šířce od 1 do 20 metrů podle
toho, k jakému převodu napětí zde dochází a zda se jedná o vestavěnou, zděnou, venkovní či
stožárovou elektrickou stanici,

5)      u výrobny elektřiny – ochranné pásmo je zde vymezeno svislými rovinami vedenými ve
vodorovné vzdálenosti 20 metrů kolmo na oplocení nebo vnější líc obvodového zdiva elektrické
stanice.


2.1.10                       Ochranná pásma plynárenských zařízení


Právní úprava:              § 68 energetického zákona

Chráněný objekt:          plynárenská zařízení, tj. dle § 2 odst. 2 b) 11.: plynovody, plynovodní
přípojky a technologické objekty s nimi související

Vznik:                                      dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí

Vymezení:        souvislý prostor v bezprostřední blízkosti plynárenského zařízení vymezený
svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti od jeho půdorysu, a to u nízkotlakých a
středotlakých plynovodů a plynovodních přípojek, jimiž se rozvádí plyn v zastavěném území obce - 1
metr na obě strany od půdorysu; u ostatních plynovodů a plynovodních přípojek – 4 metry na obě
strany od půdorysu; u technologických objektů - 4 metry na všechny strany od půdorysu; pokud se
nachází plynárenské zařízení v blízkosti objektu, jenž by mohl ovlivnit stabilitu uložení tohoto
zařízení, může Ministerstvo průmyslu a obchodu stanovit rozsah ochranného pásma až na 200 metrů


2.1.11                       Ochranná pásma zařízení pro výrobu či rozvod tepelné energie


Právní úprava:              § 87 energetického zákona

Chráněný objekt:         zařízení pro výrobu či rozvod tepelné energie

Vznik:                                      dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí

Vymezení:        prostor vymezený svislými rovinami vedenými ve vodorovné vzdálenosti 2,5 metrů po
obou stranách zařízení na výrobu či rozvod tepelné energie a 2,5 metrů kolmo na půdorys
výměníkových stanic určených ke změně parametrů teplonosné látky; při průchodu zařízení pro rozvod
tepelné energie budovami se ochranné pásmo nevymezuje


2.1.12                       Ochranná pásma komunikačních vedení


Právní úprava:              § 102 ZOEK

Chráněný objekt:         komunikační vedení, tj. vedení veřejné komunikační sítě

Vznik:                                      dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí

Vymezení:

1)      u podzemního vedení – 1,5 metrů po stranách krajního vedení,

2)      u nadzemního vedení – stanoveno individuálně v územním rozhodnutí stavebního úřadu na návrh
vlastníka tohoto vedení.

Vymezení ochranného pásma podzemního vedení je v tomto případě velice vágní s ohledem na to, že
není jasné, zda se jedná o prostor vymezený svislými plochami, zda tedy zasahuje ochranné pásmo
také do hloubky a směrem ku povrchu, či pouze do stran v rovině umístění vedení rovnoběžně se
zemským povrchem.


2.1.13                       Ochranná pásma radiových zařízení a radiových směrových spojů


Právní úprava:              § 103 ZOEK

Chráněný objekt:          rádiové zařízení (tj. dle § 73 odstavce 3: výrobek nebo jeho důležitá
část, schopný komunikace na základě vyzařování nebo příjmu rádiových vln s použitím rádiového
spektra přiděleného pro zemské nebo kosmické radiokomunikace) a rádiový směrový spoj

Vznik:                                      dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí

Vymezení:                    individuální - v územním rozhodnutí stavebního úřadu na návrh
vlastníka těchto zařízení a spojů


2.1.14                       Ochranná pásma leteckých staveb


Právní úprava:              § 37 zákona o civilním letectví a § 31 zákona o ochraně veřejného
zdraví

Chráněný objekt:         letecké stavby, v případě ochranných hlukových pásem zdraví lidu

Vznik:                                      dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o ochranném
pásmu

Vymezení:

Ochranná pásma leteckých staveb se dělí na ochranná pásma:

1) letišť – ta se dělí na ochranná pásma:

I. se zákazem staveb,

II. s výškovým omezením staveb,

III. k ochraně před nebezpečnými a klamavými světly,

IV. s omezením staveb vzdušných vedení vysokého napětí a velmi vysokého napětí,

V. hluková,

VI. ornitologická,

2) leteckých pozemních zařízení – ta se dále dělí na ochranná pásma:

I. radionavigačních zařízení,

II. světelných zařízení.


Ad 1) V.: Tento druh ochranného pásma letiště je zvlášť upraven právním předpisem, a to zákonem o
ochraně veřejného zdraví. Navrhnutí takovéhoto ochranného pásma je ponecháno na vůli provozovatele
letiště. Ten dle odstavce 2 § 31 je toto však povinen navrhnout vždy, pokud se jedná o veřejné
mezinárodní letiště s více než 50 000 starty nebo přistáními ročně a o vojenské letiště.

Výše uvedené dělení ochranných pásem je výsledkem novely zákona o civilním letectví, zákona č.
225/2006 Sb. Změna zákona nastala nejen v dělení ochranných pásem, ale také v jejich vymezení – jak
pojmovém, tak faktickém.

            Zákon o civilním letectví v původním znění za leteckou stavbu nepovažoval letiště.
Vymezoval tedy zvlášť ochranná pásma leteckých staveb a zvlášť ochranná pásma letišť. Ty poté dál
dělil na ochranná pásma vzletových a přistávacích drah a vzletových a přibližovacích prostorů.
Každé jednotlivé ochranné pásmo bylo i metricky vymezeno. Toto už nynější účinná právní úprava
neobsahuje a to ani žádný z jejich prováděcích právních předpisů.

             Metrické vymezení ochranných pásem se však nevytratilo úplně – upravuje jej předpis
Ministerstva dopravy, jenž zpracoval Úřad pro civilní letectví. Jedná se o letecký předpis Letiště
(L 14)[47], který ve své hlavě 11 jednotlivé druhy ochranných pásem letišť i leteckých pozemních
zařízení zevrubně definuje spolu s podrobným grafickým nákresem, stanovuje jejich přesné faktické
vymezení, režim ochrany či podmínky jejich dokumentace.


2.1.15                       Ochranná pásma drah


Právní úprava:              § 8 zákona o dráhách

Chráněný objekt:          dráha (tj. dle § 2 odstavce 1: cesta určená k pohybu drážních vozidel
včetně pevných zařízení potřebných pro zajištění bezpečnosti a plynulosti drážní dopravy), kromě
dráhy vedené po pozemních komunikacích a vlečky v uzavřeném prostoru provozovny nebo v obvodu
přístavu – pro ně se ochranné pásmo nezřizuje

Vznik:                                      ex lege, resp. vzniká zároveň se vznikem samotné dráhy

Vymezení:

Prostor po obou stranách dráhy, jehož hranice jsou vymezeny svislou plochou, jež je vedena:

1)     u celostátní a regionální dráhy – 60 metrů od osy krajní koleje, nejméně však 30 metrů do
hranic obvodu dráhy,

2)      u celostátní dráhy, vybudované pro rychlost větší než 160 km/h – 100 metrů od osy krajní
koleje,  nejméně 30 metrů od hranic obvodu dráhy,

3)      u vlečky[48] – 30 metrů od osy krajní koleje,

4)      u speciální dráhy[49] – 30 metrů od hranic obvodu dráhy, u jejich tunelů – 35 metrů od osy
krajní koleje,

5)      u lanové dráhy – 10 metrů od nosného lana, dopravního lana nebo osy krajní koleje,

6)      u tramvajové a trolejbusové dráhy – 30 metrů od osy krajní koleje nebo krajního trolejového
drátu.


2.1.16                       Ochranná pásma krematorií a veřejných pohřebišť


Právní úprava:              § 12 a § 17 zákona o pohřebnictví

Chráněný objekt:          provoz krematoria, provoz a důstojnost veřejného pohřebiště, stavby a
činnosti v jejich ochranných pásmech

Vznik:                                      ex lege povinnost zřídit územním rozhodnutím[50]

Vymezení:                    území v šíři nejméně 100 metrů od krematoria či veřejného pohřebiště


2.1.17                       Ochranná pásma objektů důležitých pro obranu státu


Právní úprava:              § 44 ZOZO

Chráněný objekt:          život, zdraví, majetek osob; objekty důležité pro obranu státu, tj. dle §
29 odst. 1 a 2:            pozemky a stavby umístěné ve vojenských újezdech a jejich příslušenství,
které mají z politického, vojenského nebo hospodářského hlediska význam pro zajišťování obrany
státu, zejména pro zabezpečení základních funkcí státu a zabezpečení ozbrojených sil, dále
například: pozemky a stavby určené k ochraně obyvatel či pozemky a stavby, které za stavu ohrožení
státu nebo za válečného stavu mohou mít strategický význam a které určí vláda

Vznik:                          rozhodnutím Ministerstva obrany po dohodě s příslušnými správními
úřady a vlastníky přilehlých pozemků; zřízení se oznamuje veřejnou vyhláškou

Vymezení:        individuálně v rozhodnutí Ministerstva obrany


2.1.18                       Silniční ochranná pásma


Právní úprava:              § 30 silničního zákona

Chráněný objekt:          dálnice, silnice, místní komunikace I. nebo II. třídy, jejich provoz –
mimo souvisle zastavěné území obcí

Vznik:                                      dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění
stavby

Vymezení:

Je jím prostor ohraničený svislými plochami vedenými do výšky 50 metrů a ve vzdálenosti:

a)      u dálnic, rychlostních silnic nebo rychlostních místních komunikací – 100 metrů od osy
přilehlého jízdního pásu anebo od osy větve jejich křižovatek, (pokud by pásmo nezahrnovalo celou
plochu odpočívky, tvoří jeho hranic hranice silničního pozemku); 250 metrů pro případ povolování
zřizování reklamních poutačů apod.

b)      u ostatních silnic I. třídy a ostatních místních komunikací II. třídy – 50 metrů od osy
vozovky nebo přilehlého jízdního pásu,

c)      u silnic II. třídy nebo III. třídy a místních komunikací II. třídy – 15 metrů od osy
vozovky nebo od osy přilehlého jízdního pásu.

            Ochranná pásma mohou být zřízena také jen po jedné straně vozovky.

            Jediná právní úprava silničních pásem upravuje také vertikální rozměry prostoru
ochranného pásma. Některé ostatní úpravy také vymezují ochranné pásmo jako prostor, ne území,
ohraničený svislými plochami, nespecifikují však, do jaké výšky tento prostor sahá.

2.1.19                       Ochranná pásma státních etalonů


Právní úprava:              § 5 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů

Chráněný objekt:         státní etalony[51]

Vznik:                                      dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o ochranném
pásmu

Vymezení:                    individuální, v konkrétním územním rozhodnutí


2.1.20                       Ochranná pásma podzemních potrubí pro pohonné látky a ropu


Právní úprava:              § 4 a násl. vládního nařízení 29/1959 Sb., o oprávnění k cizím
nemovitostem při stavbách a provozu podzemních potrubí pro pohonné látky a ropu

Chráněný objekt:         plynulý provoz potrubí, bezpečnost osob a majetku

Vznik:                                      ex lege s podmínkou existence samotného potrubí

Vymezení:                    prostor vymezen svislými plochami vedenými ve vodorovné vzdálenosti
300 metrů po obou stranách od osy potrubí


            V minulosti byla právní úprava ochranných pásem potrubí pro pohonné látky a ropu (dále
jen „potrubí“) upravena šířeji, resp. používala se na něj přiměřeně právní úprava § 30 o ochranných
pásmech zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon). Ten byl
zrušen zákonem č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických
odvětvích a o Státní energetické inspekci, který byl k 1. 1. 2001 derogován energetickým zákonem.
Zákon č. 222/1994 Sb. ve svých přechodných ustanoveních uváděl, že ochranná pásma stanovená podle
dosavadních předpisů zůstávají zachována i po účinnosti tohoto zákona. Přechodná ustanovení
energetického zákona už zachování dosavadních ochranných pásem specifikují na ochranná pásma
teplárenská a ochranná pásma v elektroenergetice, mezi něž tím pádem ochranná pásma potrubí již
nespadají. Případná nově vzniklá ochranná pásma potrubí se tak budou řídit pouze vládním nařízením
29/1959 Sb, který ovšem tato upravuje ne příliš podrobně.


2.1.21                       Ostatní ochranná pásma


Některá jiná ochranná pásma nejsou podobně jako ochranná pásma potrubí přímo definována v zákoně,
ale jsou zmíněna v některých prováděcích právních předpisech. Vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných
technických požadavcích na výstavbu, ve znění pozdějších předpisů, byla přijata k provedení
stavebního zákona č. 50/1976 Sb. I když tento již pozbyl účinnosti, vyhláška dosud zrušena nebyla a
nebyla ani přijata vyhláška nová, jež by upravovala stejnou materii a použila by se tak přednostně.
Vyhláškou č. 137/1998 Sb. § 54 je tak dána povinnost stanovit ochranná pásma staveb pro výrobu a
skladování podle druhu výroby, skladovaných hmot a výrobků a druhu unikajících škodlivin a ochranná
pásma staveb pro chov hospodářských zvířat.

            Výše uvedená vyhláška zrušila vyhlášku č. 83/1976 Sb., která těchto pásem definovala
daleko více – například ochranná pásma staveb občanského vybavení v obytné zóně (stavby pro
školství, kulturu, zdravotnictví atd.) či ochranná pásma průmyslových závodů.

            Dnes již při potřebě zřízení ochranného pásma kolem výše uvedených budov bude
postupováno pouze podle obecné úpravy ve stavebním zákoně a ochranné  pásmo tak vznikne dnem nabytí
právní moci územního rozhodnutí o ochranném pásmu.

            V právních předpisech územně vyšších samosprávných celků, konkrétně ve vyhláškách,
jimiž se vymezuje závazná část územního plánu, se můžeme setkat s ochrannými pásmy nadregionálních
biokoridorů[52], jako jednoho z prvků územního systému ekologické stability krajiny[53]. Tato
ochranná pásma budou také vznikat na základě územního rozhodnutí. V případě jejich stanovování však
půjde o výjimečné případy, jelikož dostatečnou ochranu nadregionálním biokoridorům poskytují jejich
vlastní ochranné zóny[54].

2.2      Shrnutí typologie ochranných pásem nabízené českým právním řádem


Při shrnutí celé výše uvedené kapitoly 2 mohu konstatovat, že jsou v českém právním řádu definována
jednak ochranná pásma, jež zde mají dlouholetou tradici, jednak se zde vyskytují i taková, která
zná „moderní“ právní řád[55] teprve od nedávné minulosti. Jedním z prvních právních předpisů, který
hovoří o ochranných pásmech tak, jak jsem je pro účely této práce vymezila já, je například zákon
č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí, pojednávající ve svém § 8 o ochranných
pásmech kolem dopravních zařízení, či zákon č. 43/1955 Sb., o československých lázních a zřídlech,
jež stanovoval ochranná pásma kolem lázeňských míst a v okolí přírodních léčivých zdrojů. Naopak
vymezení ochranných pásem kolem veřejných pohřebišť se v českém právním řádu objevilo až
s účinností zákona o pohřebnictví, tedy v roce 2002.

Zvláštní zákony se také liší rozsahem úpravy problematiky ochranných pásem. V jedněch je pouze
jednou větou řečeno, že kolem daného zařízení může být zřízeno ochranné pásmo (např. § 5 odst. 4
zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů), v jiných zase se jim text
daného právního předpisu věnuje v několika paragrafech. To je často dáno převažujícím zájmem na
jejich existenci. Veřejný zájem bude převažovat například u ochranných pásem silničních a vodních
zdrojů. Právě úprava v silničním zákoně je jedna z nejrozsáhlejších. Uplatnění soukromého zájmu
můžeme najít například v ZOEK, kde ochranné pásmo radiového zařízení vzniká na návrh jeho
vlastníka. Samozřejmě i zde nalezneme veřejný zájem na ochraně tohoto zařízení, které v případě
krizových stavů[56] je jedním z těch, díky kterým se o nastalé situaci dozví velké množství
obyvatel za velmi krátký čas a může tak pomoci při předcházení či minimalizaci škod.

            Dle mého názoru při shlédnutí celé škály ochranných pásem, které český právní řád
nabízí, by nejpřísnější ochrany měly požívat vodní zdroje a z tohoto důvodu také pokládám za velmi
důležité důsledně dbát na dodržování pravidel stanovených v rámci režimu ochrany pro tato ochranná
pásma a nebrat na lehkou váhu doporučení obdržená od kompetentních orgánů.

            Dále pokládám chybějící zákonnou právní úpravu ochranných pásem potrubí pro pohonné
látky a ropu za velmi problematický stav. Účinné vládní nařízení č. 29/1959 Sb., které je definuje,
už neplní dostatečný účel jejich ochrany. Je zde sice podrobné metrické vymezení pro činnosti, jež
se v jeho blízkosti nesmí provádět, ovšem v § 2 tohoto nařízení je řečeno, že se na tato potrubí
přiměřeně vztahují ustanovení § 30 o ochranných pásmech zákona č. 79/1957 Sb., dnes již neúčinného.
Navíc jednotlivé zakázané činnosti jsou vymezeny pouze obecně, podrobnosti má stanovit dnes již
zrušené Ministerstvo chemického průmyslu. I když není problém se stanovením ministerstva, jež je na
úseku chemického průmyslu a zpracování ropy ústředním orgánem státní správy[57], daná úprava je
přesto nejasná v otázce vzniku a konkretizaci omezení na území daného ochranné pásma. Jelikož je
ropa již dlouhou dobu velice důležitou surovinou pro celý svět, zaslouží si, dle mého názoru,
samostatnou právní úpravu, stejně jako jí mají například plynárenská zařízení v energetickém
zákoně. Energetický zákon je vůbec vhodným právním předpisem, kam by se problematika ochranných
pásem potrubí pro pohonné hmoty a ropu dala zařadit.









Závěr


Při výběru tématu mé diplomové práce jsem měla pocit, že zhruba znám úpravu několika typů
ochranných pásem, a proto jejich klasifikace a zmapování jejich právní úpravy v českém právním řádu
bude pouze formalitou, shrnutím forem daných právních úprav a více méně se bude jednat o
jednoduchou záležitost. Opak byl pravdou.

Úprava ochranných pásem, tak jak jsem se o ně zajímala já, tedy úprava územní a prostorové ochrany
chráněných objektů všeho druhu, v našem právním řádu je velice diferencovaná. To se týká jednak
jejich vzniku, druhů omezení v nich (ta je ovšem dána logikou ochrany pokaždé jiného zařízení či
objektu, jež si žádá svou individuální úpravu), zániku apod.

Překvapilo mě, že na to, že se nejedná o zásadní právní institut (za jaký bychom mohli považovat
v této oblasti například vyvlastnění či jednotlivé opravné prostředky proti rozhodnutí správního
orgánu) a u kterého bych tak předpokládala relativně jednoduchou právní úpravu, více méně stejnou
v základních věcech pro všechny jeho formy, je tato naopak velice rozličná. Jediným významnějším
pojítkem mezi nimi je stavební zákon, který nabízí jednu z možností jejich vzniku, pokud na něj
zvláštní právní předpis přímo odkáže, či pokud zde neexistuje zvláštní právní úprava upravující
zamýšlené ochranné pásmo.

Ostatní ochranná pásma, hlavně jejich vznik či režim ochrany na daném území, konkrétní faktické
vymezení, jsou upravena velmi individuálně. Jednotlivá jejich významnost se odvíjí od významnosti
objektu či zařízení, pro jehož ochranu byla zřízena. Největší pozornost je věnována ochranným
pásmům vodních zdrojů. Jejich úprava také prošla několika podstatnými změnami. Za účelem
vyhodnocování účinnosti nové právní úpravy, ale v minulosti hlavně k podávání stanovisek, návrhů
nového znění těchto právních úprav, upozorňování na problematické oblasti v daném oboru díky
podkladům a informacím získaným z terénních šetření, kontrol a revizí, se více než v jiných
oblastech konaly a konají konference na nejrůznější témata dotýkající se celkově ochrany vod.

            I mezi laickou veřejností převažuje znalost spíše těch ochranných pásem, která jsou
vymezena kolem zařízení, potenciálně nebezpečných (jaderná elektrárna – často zmiňována médii;
plynovody), nebo s rozsáhlou ochranou i mimo ochranná pásma, jež je zakotvena ve všeobecném
povědomí (národní párky, zdroje pitné vody).

Současná právní úprava je dle mého názoru dostačující. Není potřeba upravovat další ochranná pásma
kolem zařízení či objektů, jež ještě nejsou zvlášť upraveny. Pokud by zde však taková potřeba
nastala, vždy je možnost zahájit územní řízení, jehož výsledkem by poté mohlo být vydání územního
rozhodnutí o konkrétním ochranném pásmu.

            Jak jsem uvedla již výše v mé práci, jedinou změnou týkající se typologie ochranných
pásem, kterou bych navrhla, je revize úpravy ochranných pásem potrubí pro pohonné látky a ropu,
která jsou nyní upravena relativně starým právním předpisem, nařízením č. 29/1959 Sb.

            Dále bych provedla drobné změny v podobě sjednocení možností vzniku ochranných pásem u
některých z nich. Sjednocení u všech ochranných pásem by bylo kontraproduktivní. Vodoprávní úřady
úzce spolupracující s jednotlivými státními podniky Povodí, či orgány vydávající ochranná pásma
jednotlivých CHKU, znají problematiku stanovování ochranných pásem ve svém oboru mnohem podrobněji
než obecně stavební úřady. Mohly by sice vystupovat v podobě dotčených orgánů, či orgánů, jež by
podávaly návrh na zřízení ochranného pásma, to by ale v praxi znamenalo přesunutím konečné
rozhodovací pravomoci na stavební úřady jen přidání dalšího správního článku do procesu těchto
zřizování, které by jednak znamenalo zvýšení nákladů a jednak prodloužení doby celého procesu.

Sjednocení bych tak provedla u zbývajících právních úprav ochranných pásem, která dosud neváží
vznik svých ochranných pásem na den nabytí právní moci územního rozhodnutí o ochranném pásmu. Jsou
jimi úpravy v zákoně o dráhách, o vodovodech a kanalizacích, úprava vzniku ochranných pásem vodních
děl (zde by záleželo na tom, o jaké vodní dílo se jedná) a potrubí pro pohonné látky a ropu.
V silničním zákoně by se současně s územním rozhodnutím o umístění stavby vydávalo územní
rozhodnutí o ochranném pásmu.

Režim ochrany v ochranných pásmech by ovšem zůstal upraven stejně. Nároky na ochranu jednotlivých
zařízení a objektů, kolem kterých se ochranná pásma zřizují, jsou často dost specifické na to, aby
mohly být zcela zobecněny.

Sledováním pojmu ochranného pásma, které je pro území kolem pozemků plnících funkci lesa do
vzdálenosti 50 metrů od jeho okraje používáno, je možno očekávat, že pokud dojde k dalšímu
rozšíření jeho používání, za nějakou dobu bude tento přenesen i do zákonného znění lesního zákona.

Při stanovování ochranných pásem by se mělo dbát na to, aby tato byla vymezována racionálně. Není
žádoucí ani bezhlavá, velice široká ochrana, na kterou by se vázala řada omezení činností, výkonů
vlastnických práv apod., ani minimalizovaná ochrana, jejíž negativní důsledky by se mohly projevit
až posléze, v řádech dnů, měsíců či let.

            Ač může být právní úprava zabývající se problematikou ochranných pásem sebedokonalejší,
vždy bude záležet na konkrétních osobách (ať už v postavení vlastníka dané nemovitosti, zaměstnance
správního úřadu, osoby pověřené apod.). Na jedné straně bude důležité, zda tyto budou dodržovat své
povinnosti, stanovené jim zákonem – šetřit práv vlastníků při oprávněných vstupech na jejich
pozemky, umožnit vstup na své pozemky, na druhé, zda zde budou subjekty pověřené kontrolou na daném
úseku tuto provádět důsledně.









El Resumen


Esta tesis de diploma se dedica a la problemática de las zonas de protección en el sistema jurídico
checo.

Definición de las áreas protegidas en torno a los edificios o equipos, a fin de preservar su
función o para proteger el barrio de los lugares o instalaciones no se siempre llama "la zona de
protección". En el sistema jurídico checo podemos encontrar también otros títulos de la protección
de algunas áreas que tienen el mismo sistema de protección como hay en la área en las zonas de
protección. Por eso es importante definir que yo considero como la zona de protección. Para la
finalidad de esta tesis considero como las zonas de protección sólo los institutos de la zona de
protección espacial, que la legislación checa expresamente titulariza como las zonas de protección.

De entrada puedo dejar de constancia, que este tema no es de ellas sobre que se habla mucho entre
el público jurídico. Se trata de una cuestión periférica de que se ocupan sólo ellos quienes se
encuentran con los efectos del ajuste de las zonas de protección en praxis. Ellos conocen también
los lugares débiles o al contrario los puntos fuertes de la legislación anterior y por eso pueden
contribuir a estimular la creación de nuevas leyes o la modificación de las existentes para la
forma mejor.

La cuestión de las zonas de protección no es sólo sobre unas prohibiciones (a pesar de que
constituyen una parte integral), sino su objetivo principal debe ser la protección en general.

Creo que es importante disponer de la información invertido si lo que sólo está prevista por la
ley, también se practica en la praxis. Por lo tanto, en este trabajo trato de conocer y describir
toda la legislación que se refiere a las zonas de protección, se menciona en el texto o hacer
referencia a ellos. Los diferentes textos legislativos comparo mutuamente en los términos de su
origen, contenido y acabamiento. Me interesa también en cual forma están registradas, si el público
general se puede llegar a saber de otro modo que sólo de la ley, que aquí hay algunas zonas de
protección  establecidos o existe aquí la posibilidad de su creación.

En mi tesis de diploma una elaboración de las informaciones recibidas de los órganos del estado y
los órganos privados forman también la parte grande.

Pues la primera parte de mi trabajo forma la característica general de las zonas de protección.
Esta se divide en unos capítulos que se dedican sucesivamente a la definición del concepto de las
zonas de protección, adelantar sobre lo ya dicho, además se aquí habla sobre las diferencias entre
los orígenes de las zonas de protección individuales. Intento también encontrar las semejanzas de
los ajustes diferentes. Sobre lo mismo trato en la relación de la definición del régimen de la
protección en las zonas de protección. De distinta manera a como en el capítul del origen de zonas,
en el capítul del acabamiento de las zonas de protección podemos encontrar sólo pocas posibilidades
diferentes. El primer capítulo contento también la segmentación de las zonas se protección, y sus
evidencias en el catastro de inmobiliarios, en las listas distintas y como se registran en los
mapas y en el terreno.

La segunda parte principal en esta tesis nombra todas las zonas de protección que nuestro sistema
jurídico conoce. En cada subcapítulo se cita el reglamento de zona de protección individua, su
origen, su demarcación fáctico y que en la zona concreta está protegido.

La reglamentación de zonas de protección de los recursos hídricos puede ser rastreado el desarollo
y cambios fundamentales, respectivamente el rellenado constante de otros detalles. Esto es lógico
dado que es importante proteger los recursos naturales. En la ley la iniciativa de proyecto de la
zona de protección queda a ellos, entre otras cosas, los que tienen el derecho a la captación de
agua. Cuando sea necesario, y ellos no lo hacen, la autoridad de agua lo puede ordenar a ellos por
sí misma.

En cuanto a la regulación de los recursos hídricos, se siento la manera más enérgica el interés del
público en su establecimiento, por razones que se han dicho más arriba. También el legislador
afirma esto explícitamente en la ley de agua: "Determinación de zonas de protección, es siempre un
interés público".

En un resumen de todo el capítulo 2 puedo dejar constancia de que en el ordenamiento jurídico checo
se definen tanto laz zonas de protección, que tienen una larga tradición aquí y como unas que sabe
el estado de derecho „moderno“ sólo desde el pasado reciente. También se encuentran aquí las
reglementaciones complicadas así como las que se mientan sólo marginalmente.

            En conclusión en el establecimiento de las zonas de protección se debe cuidar para que
esté esta definida racionalmente. No es deseable tener una protección muy amplia que atribuye una
serie de restricciones sobre las actividades, el desempeño de los derechos de propiedad etc., o una
protección mínima cuyas consecuencias negativas se pueden mostrar de hasta entonces, a la larga en
las órdenes de días, meses o años.





Seznam zkratek


CHKO ……...            chráněná krajinná oblast

NP ………….            národní park

NPP…………            národní přírodní památka

NPR………... národní přírodní rezervace

PHO………... pásmo hygienické ochrany vod

PP………….. přírodní památka

PR………….. přírodní rezervace

SZ………….. zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů

ZOEK……… zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

ZOPK……….            zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších
předpisů

ZOSPP……... zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů

ZOZO……… zákon č. 222/1999Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů


Použité zdroje


Knižní publikace


BRADÁČ, A., FIALA, J. a kol. Věcná břemena od A do Z. 2. aktualizované vyd. Praha : Linde, 2002, s.
339

FIALA, J. a kol. Občanské právo hmotné. Brno : Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk,
2002, s. 436.

PETRÁČKOVÁ, V. a kol. Akademický slovník cizích slov. Praha : Academia, 2001, s. 834.

PRŮCHA, P. Správní právo. Obecná část. 7., doplněné a aktualizované, vyd. Brno : Masarykova
univerzita a nakladatelství Doplněk, 2007, s. 420.

Kolektiv autorů. Aktuální problémy ochranných pásem vodních zdrojů : sborník přednášek z konference
: Brno - červen 1996. Praha : Česká vědeckotechnická vodohospodářská společnost, 1996, s. 194.

Kolektiv autorů. Důsledky zřízení ochranných pásem vodárenských nádrží na zemědělskou výrobu:
sborník přednášek : Vyškov 1986. Praha : Československá vědeckotechnická společnost, 1986, s. 137.

Kolektiv autorů. Ochrana vod : nové trendy ve stanovení ochranných pásem ve vztahu k legislativě EU
: sborník přednášek. České Budějovice : 1999. s. 66.

Kolektiv autorů. Právo životního prostředí 2. díl. 2. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2006, s.
380.


Časopisecké publikace


HANÁK, M. Ochranné pásmo v blízkosti hřbitova. Moderní obec, 2007, č. 10, s. 44.

SLAVÍK, J. Jak optimálně zpracovávat návrhy či změny ochranných pásem zdrojů podzemní vody. EKO –
ekologie a společnost, 1998, č. 5, s. 5 – 7.

STIBRAL, J. Co dál s hospodařením v pásmech hygienické ochrany vody? Planeta ´94, 1994, č. 5, s. 17
– 18.

STIBRAL, J. Čistá voda něco stojí. S ´93, 1993, č. 33, s. 5 – 6.

VARHANÍK, J. K vymezování ochranných pásem. Zprávy památkové péče, 1995, č. 4, s. 139 – 141.




Internetové zdroje


ČTK. Město uvažuje o preventivních porážkách - iDNES.cz [citováno 5. dubna 2009]. Dostupný z:
http://zpravy.idnes.cz/mesto-uvazuje-o-preventivnich-porazkach-fpk-/domaci.asp?c=A010314_200541_ost
r_zpravy_inc.

ČTK. Ptačí chřipka na Hodonínsku nepřežila, zjistily kontroly veterinářů - iDNES.cz [citováno 5.
dubna 2009]. Dostupný z:
http://zpravy.idnes.cz/ptaci-chripka-na-hodoninsku-neprezila-zjistily-kontroly-veterinaru-1jn-/brno
.asp?c=A090323_102543_brno_dmk.

Chomutov: Územní plán: OOP Změna č.5 Územního plánu územního útvaru Chomutov Jirkov pro katastrální
území Chomutov 1, 2 [citováno dne 5. června 2009] Dostupný z:
http://www.chomutov-mesto.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=5245&id=661291&p1=37002

Předpisy [citováno 15. června 2009]. Dostupný z: http://lis.rlp.cz/predpisy/predpisy/index.htm.

Ústav územního rozvoje [citováno 20. června 2009]. Dostupný z:
http://www.uur.cz/default.asp?ID=1498#Odskok_3.

Veřejný ochránce práv - Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2003 [citováno
15. června 2009]. Dostupný z:
http://www.ochrance.cz/dokumenty/dokument.php?back=/cinnost/zpravy.php&doc=33


Právní předpisy


Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění ústavního zákona č.
162/1998 Sb.

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 500/2004 Sb., správního řádu, v znění pozdějších předpisů

Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod,

přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů,

ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a
o změně některých zákonů,ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve
znění pozdějších  předpisů

Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění
pozdějších předpisů

Zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích

Zákon č. 222/1999Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění
pozdějších předpisů

Zákon č. 83/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a
stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění některých dalších zákonů

Zákon č. 14/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 138/1973 Sb., o vodách, ve znění
pozdějších předpisů

Zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a
o Státní energetické inspekci

Zákon č. 200/1994 Sb., o zeměměřičství a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho
zavedením, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších
předpisů

Zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České
republiky, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 84/1958 Sb., o územním plánování

Zákon č. 43/1955 Sb., o československých lázních a zřídlech

Zákon č. 4/1952 Sb., o hygienické a protiepidemické péči

Zákon č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí

Vyhláška č. 60/2008 Sb., o plánech péče, označování a evidenci chráněných území

Vyhláška č. 26/2007 Sb., katastrální vyhláška, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního
opatření

Vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění pozdějších
předpisů

Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č.
114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

Vyhláška č. 66/1988 Sb., kterou se provádí zákon České národní rady č. 20/1987 Sb., o státní
památkové péči

Vyhláška č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebním řádu

Vyhláška č. 83/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, ve znění

pozdějších předpisů

Vyhláška č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek

Vyhláška č. 153/1959 Ú.l., o územním plánování

Nařízení č. 430/2006 Sb., o stanovení geodetických referenčních systémů a státních mapových děl
závazných na území státu a zásadách jejich používání, ve znění pozdějších předpisů

Nařízení č. 29/1959 Sb., o oprávnění k cizím nemovitostem při stavbách a provozu podzemních potrubí
pro pohonné látky a ropu

Nařízení č. 87/1953 Sb., o hygienické a protiepidemické ochraně vody

Nařízení č. 93/1950 Sb., o výstavbě obcí

Nařízení č. 109/1942 Sb., o změně stavebních řádů (I. stavební novela)

HE51/79 Směrnice o základních hygienických zásadách pro stanovení, vymezení a využívání ochranných
pásem vodních zdrojů určených k hromadnému zásobování pitnou a užitkovou vodou a pro zřizování
vodárenských nádrž


Ostatní zdroje


Konzultace s Policií ČR

Konzultace s Povodím Odry, státní podnik

Konzultace s Ředitelstvím silnic a dálnic ČR, příspěvková organizace

Konzultace se Správou silnic Moravskoslezského kraje, příspěvková organizace, pobočka Frýdek –
Místek

Konzultace s Úřadem pro civilní letectví


________________________________

[1] § 44 zákona č. 222/1999Sb., o zajišťování obrany České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále také „ZOZO ČR“).

[2] § 69 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických
odvětvích a o změně některých zákonů,ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“).

[3] § 28 zákona č. 164/2001 Sb., o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních
vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech a o změně některých souvisejících zákonů, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „lázeňský zákon“).

[4] HE51/79 Směrnice o základních hygienických zásadách pro stanovení, vymezení a využívání
ochranných pásem vodních zdrojů určených k hromadnému zásobování pitnou a užitkovou vodou a pro
zřizování vodárenských nádrží a vyhláška č. 45/1966 Sb. o vytváření a ochraně zdravých životních
podmínek.

[5] § 16 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění
pozdějších předpisů.

[6] § 31 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších  předpisů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“).

[7] § 37 lázeňského zákona: „V ochranném pásmu zdroje a na území lázeňského místa, pokud dále není
stanoveno jinak, nelze…“.

[8] Rozdíl v ochraně uvnitř a vně právě například u NP spočívá v tom, že na území NP jsou stanovena
omezení (například zákaz realizace určitých činností), která se neváží pouze k pozemkům na tomto
území, resp. jejich vlastníkům či nájemcům, držitelům apod., nýbrž jsou adresovány všem, kteří se
na daném území nachází.

[9] Například při vyhodnocování limitů využití území - Chomutov: Územní plán: OOP Změna č.5
Územního plánu územního útvaru Chomutov Jirkov pro katastrální území Chomutov 1, 2 [citováno dne 5.
června 2009] Dostupný z: http://www.chomutov-mesto.cz.

[10] § 8 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o
dráhách“).

[11] § 37 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále
také „ZOPK“).

[12] § 23 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodovodech a kanalizacích“).

[13] § 46 ZOPK.

[14] § 2 odst. 8 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní
zákon“): „Vodním zdrojem jsou povrchové nebo podzemní vody, které jsou využívány nebo které mohou
být využívány pro uspokojení potřeb člověka, zejména pro pitné účely.“ (dále jen „vodní zdroje“).

[15] § 14 ZOPK.

[16] Tj. stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu
povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod,
k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným vodním zákonem - § 55 vodního zákona, (dále
jen „vodní dílo“).

[17] § 17 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále také
„ZOSPP“).

[18] Tzn. přírodních léčivých zdrojů (přirozeně se vyskytující minerální voda, plyn nebo peloid –
rašelina, slatina nebo bahno) a zdrojů přírodních minerálních vod - § 4 odst. 1 lázeňského zákona.

[19] § 21 lázeňského zákona.

[20] Například v ústavním právu - zřízení a ustavení Parlamentu ČR (čl. 15 a čl. 16 ústavního
zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 247/1995 Sb.,
o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění
pozdějších předpisů), v obchodním právu založení a vznik obchodních společností (§ 57 a § 62 zákona
č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů).

[21] Co se týče tohoto dělení ochranných pásem na základě stavebního zákona, dle jejich funkce na
ta, která chrání stavbu či pozemek a ta, jež chrání okolí těchto objektů, tak mohu konstatovat, že
se v praxi vyskytují i případy, kdy ochranné pásmo plní tyto dvě funkce zároveň. Je jím například
ochranné pásmo zřizované kolem veřejných pohřebišť, jehož zřízením jsou omezeny stavební a jiné
činnosti na území ochranného pásma jednak, aby nebyly ohroženy ony samy provozem veřejného
pohřebiště, a zároveň, aby nebyl ohrožen provoz či důstojnost veřejného pohřebiště jimi. To samé
platí pro ochranné pásmo okolo krematoria - § 12 a § 17 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví a o
změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pohřebnictví“). Obě funkce
také plní ochranná pásma objektů důležitých pro obranu státu či ochranná pásma zařízení
elektrizační soustavy.

[22] Ač se jedná o jasnou právní úpravu problematiky ochranných pásem, v praxi způsobuje tato
v některých případech problémy. Konkrétně u tzv. ochranných pásem hlukových kolem dálnic,
vydávaných na základě obecné právní úpravy SZ, není zřejmé, zda vzniklé ochranné pásmo a z něj
vyplývající omezení vlastníků přilehlých nemovitostí mají být těmto pouze oznámeny, či vzájemná
práva a povinnosti ze zřízení ochranných pásem vyplývající sjednány mezi dotčenými subjekty (jež
jsou v tomto případě vlastník stavby-dálnice a vlastníci konkrétních nemovitostí) smluvně. –
informace získány na základě konzultace s Ředitelstvím silnic a dálnic.

[23] Viz pozn. pod čarou č. 18.

[24] Viz pozn. pod čarou č. 19.

[25] Informace získané konzultací s Povodím Odry, státní podnik.

[26] K prověrkám PHO nedocházelo pouze díky přijetí novely vodního zákona č. 138/1973 Sb., ale také
v průběhu jejich trvání – například v roce 1979 došlo k revizi PHO dosavadních zdrojů pitných vod –
In Důsledky zřízení ochranných pásem vodárenských nádrží na zemědělskou výrobu : sborník přednášek
: Vyškov 1986. Praha : Československá vědeckotechnická společnost, 1986, s. 137. O potřebě důkladné
revize PHO hovořilo také Ministerstvo životního prostředí v roce 1995, tedy 3 roky před následnou
novelou vodního zákona č. 138/1973 Sb., která podstatným způsobem ochranu vodních zdrojů změnila. –
ZAMAZALOVÁ, E. Obecná a specielní ochrana vodních  zdrojů a životního prostředí In Sborník
z konference : Aktuální problémy ochranných pásem vodních zdrojů : Brno - červen 1996. Praha :
Česká vědeckotechnická vodohospodářská společnost, 1996, s. 17.

[27] Problém činilo PHO III. stupně, stanovené mezi PHO II. stupně a rozvodnicí, které tak
dosahovalo obrovských rozměrů a ochranná opatření tak byla špatně kontrolovatelná. „Největším
překvapením výzkumu, který jsme prováděli na pokusném území v povodí Želivky-Trnávky, bylo
zjištění, že ačkoliv pečlivě chráníme PHO 2, 75% znečištění dusičnany a fosforečnany pochází z PHO
3.“- STIBRAL, J. Co dál s hospodařením v pásmech hygienické ochrany vody? Planeta ´94, 1994, č. 5,
s. 17 – 18.

[28] To, že byly v minulosti stupně PHO vymezeny v mnohem větším rozsahu, neznamenalo přímo úměrně
také větší ochranu vodních zdrojů, kolem kterých byly vymezeny (In STIBRAL, J. Čistá voda něco
stojí. S ´93, 1993, č. 33, s. 5 – 6). Povědomí o omezeních stanovených na území PHO bylo často
velice nízké, přáním kolektivního hospodaření na daném území byly především vysoké výnosy, kontrola
dodržování stanovených omezení byla často nedůsledná (In SLAVÍK, J. Jak optimálně zpracovávat
návrhy či změny ochranných pásem zdrojů podzemní vody. EKO – ekologie a společnost, 1998, č. 5, s.
5 – 7).

[29] Konkrétně se jedná o obec Staré Hamry, na jejímž katastrálním území se rozkládá vodní nádrž
Šance, a Povodí Odry, státní podnik.

[30] FIALA, J. a kol. Občanské právo hmotné. Brno : Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk,
2002, s. 165-166.

[31] BRADÁČ, A., FIALA, J. a kol. Věcná břemena od A do Z. 2. aktualizované vyd. Praha : Linde,
2002, s. 86.

[32] Viz pozn. pod čarou č. 18.

[33] § 23 odst. 3 lázeňského zákona.

[34] § 12 a §17 zákona o veřejném pohřebnictví.

[35] § 58 vodního zákona.

[36] Například pro vymezení rozsahu omezení. Proto jsou za účelem minimalizace těchto problémů
někdy vydávány metodické pokyny ministerstev. - NOVÁK, J. Problematika ochranných pásem vodních
zdrojů v resortu Ministerstva zemědělství ČR In Sborník přednášek : Ochrana vod : nové trendy ve
stanovení ochranných pásem ve vztahu k legislativě EU. České Budějovice : 1999. s. 5.

[37] Stát je vlastníkem mnoha přehrad, se kterými hospodaří státní podniky Povodí.

[38] Toto samozřejmě nemusí platit vždy – v některých případech, i přes jistotu solventnosti
vlastníka vodního díla, může být z jiných důvodů (např. neshoda ve vymezení rozsahu omezení – těžko
se například bude vyjadřovat majetková újma za nemožnost provedení určité stavby či jiné činnosti)
problém sjednat výši náhrady.

[39] Pro předcházení takovýchto situací vydalo Ministerstvo zemědělství v roce 2004 metodický pokyn
k postupu státních podniků Povodí při poskytování náhrad za omezení užívání nemovitostí v
ochranných pásmech vodních zdrojů dle § 30 odst. 9 vodního zákona.

[40] Ani zde není sto procentní jistota bezproblémovosti či konečnosti stanovené výše. Jedná se o
rozhodnutí správního orgánu a tak i proti tomuto mohou být v případě nespokojenosti při
relevantních důvodech uplatněny dle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších
předpisů, příslušné opravné prostředky.

[41] Povinnost náhrady je stanovena zákonem. Může tedy dojít pouze k tomu, že nebude dohodnuta výše
této náhrady.

[42] Například energetický zákon přímo stanovuje metrické vymezení ochranných pásem elektrizační
soustavy. To může být v jednotlivých územních rozhodnutích o těchto ochranných pásmech upraveno
podrobněji. Zákonná úprava je ale sama o sobě jasná a srozumitelná. Přesto ovšem se můžeme
například ve městech s trolejbusovou či tramvajovou dopravou setkat s výstražnými tabulemi, jež
jsou zavěšeny na lanech nesoucí trolejové vedení, na nichž je umístěn tento nápis: POZOR! OCHRANNÉ
PÁSMO VEDENÍ VVN. Tyto jsou zde umístěny především pro řidiče nákladních vozů, aby nedocházelo
k jejich stržení či poškození. Podrobně (i pomocí dopravních značek) je značení upraveno před
mosty, pod nimiž je často zmenšena výška možného průjezdu vozidel a tím i snížena výška trolejového
vedení. Před některými z nich jsou dokonce umístěna speciální zařízení, která snímají výšku
nákladních vozů a pokud tato zasahuje do ochranného pásma el. vedení, navázaný semafor na toto
zařízení, začne svítit červeně. A to i přesto, že nákladní vůz by o trolejové vedení nezavadil.
Jeho výška je však natolik velká, že zasahuje do ochranného pásma tohoto vedení a mohlo by tak
dojít k elektrickému výboji, jež by mohl poškodit tento vůz či způsobit zkrat ve vedení – informace
získané konzultací s Policií ČR.

[43] Tj. kartografické dílo se základním všeobecně využitelným obsahem, souvisle zobrazující území
podle jednotných zásad, vytvářené a vydávané orgánem státní správy ve veřejném zájmu - § 2 písm. g)
zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřičství a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho
zavedením, ve znění pozdějších předpisů.

[44] § 10 vládního nařízení č. 109/1942 Sb., o změně stavebních řádů (I. stavební novela).

[45] Kolem dálnic se vymezují také jiná ochranná pásma než jsou definován v silničním zákoně a to
tzv. hluková ochranná pásma, zřizována na základě vydání územního rozhodnutí o ochranném pásmu dle
stavebního zákona. Jejich hranici tvoří akustické izolinie, tzv. izofony, se stanovenou kritickou
hodnotou dB. Tato ochranná pásma již podléhají evidenci, a to jak interní na úřadu, tak mapové. –
informace získané konzultací s Ředitelstvím silnic a dálnic.

[46] Dnes již  jasné vymezení, i díky nové  úpravě ve stavebním zákoně. V dřívějším znění ZOSPP
místo slova „vydá“ bylo „vymezí“, které by nečinilo velké problémy, ale spolu s neznalostí odkazu v
tehdejším stavebním zákoně (zákoně č. 50/1976 Sb.) na jiné orgány státní správy, jež byly dle
zvláštních předpisů příslušné k územnímu řízení, to vedlo k tomu, že byla ochranná pásma vydávána
často orgány, které nebyly příslušné podle tehdejších právních předpisů (např. přímo organizací
státní památkové péče, která měla poskytovat pouze vyjádření k vymezení těchto ochranných pásem) –
In VARHANÍK, J. K vymezování ochranných pásem. Zprávy památkové péče, 1995, č. 4, s. 139 – 141.

[47] Jedná se o předpis ICAO Annex 14. Předpisy ICAO Annex (jiným označením: L) jsou minimální
právní požadavky stanovené členskými státy Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO).
Jednotlivé státy je mohou dále rozpracovávat, zpřesňovat či zpřísňovat. Toto provádí Česká
republika právě například v leteckém předpise Letiště L 14 v úpravě ochranných pásem. Česká
republika je jednou z mála zemí, jež se vůbec problematikou ochranných pásem v této oblasti a tak
detailně propracovanou, zabývá. – informace získané konzultací s Úřadem pro civilní letectví.

[48] Tj. dráha, která slouží vlastní potřebě provozovatele nebo jiného podnikatele a je zaústěná do
celostátní nebo regionální dráhy, nebo jiné vlečky - § 3 odst. 1 c) zákona o dráhách.

[49] Tj. dráha, která slouží zejména k zabezpečení dopravní obslužnosti obce - § 3 odst. 1 d)
zákona o dráhách.

[50] V roce 2002 zahájil veřejný ochránce práv z vlastní iniciativy šetření na základě informací o
provozu zařízení, které hrubým způsobem narušují pietu v okolí hřbitovů. V jeho průběhu se dostal
do sporu s Ministerstvem pro místní rozvoj v otázce vzniku ochranných pásem kolem veřejného
pohřebiště. Ministerstvo pro místní rozvoj původně trvalo na tom, že z ustanovení § 17 zákona o
pohřebnictví nelze dovodit povinnost zřídit u všech veřejných pohřebišť ochranné pásmo, ale pouze u
nově zřizovaných či rozšiřovaných hřbitovů. Proti tomu stály opačné názory pro obligatorní zřízení
ochranných pásem u všech veřejných pohřebišť bez rozdílu, tj. stávajících i nových. Veřejný
ochránce práv zastával tento druhý názor. Nechal si proto zpracovat odborné stanovisko z Právnické
fakulty Masarykovy univerzity v Brně, které se přiklonilo k tomu, že zákon o pohřebnictví povinnost
zřídit ochranné pásmo ukládá. – In HANÁK, M. Ochranné pásmo v blízkosti hřbitova. Moderní obec,
2007, č. 10, s. 44 a Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2003 [citováno 15.
června 2009]. Dostupný z: www.ochrance.cz.

[51] Jedná se o etalony s nejvyšší metrologickou kvalitou ve státě. Etalon – fyz. model nebo
prototyp pomůcky, přístroje nebo zařízení nahrazující měrovou jednotku příslušné veličiny - In
PETRÁČKOVÁ, V. a kol. Akademický slovník cizích slov. Praha : Academia, 2001, s. 205.

[52]Biokoridory definuje prováděcí právní předpis ZOPK, vyhláška č. 395/1992 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, ve svém § 1 písm. b) jako území, které neumožňuje rozhodující části organismů
trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z
oddělených biocenter síť.

[53] Dle § 3 odst. 1 písm. a) je územní systém ekologické stability krajiny vzájemně propojený
soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní
rovnováhu.

[54] Na webových stránkách Ústavu územního rozvoje Ministerstva pro místní rozvoj je zveřejněn
návod na použití územně technického podkladu regionálních a nadregionálních územních systémů
ekologické stability České republiky, který pořídilo Ministerstvo pro místní rozvoj, ovšem dle již
neúčinného stavebního zákona 50/1976 Sb. Tento návod není ovšem nijak právně závazný, proto
vymezení nadregionálních biokoridorů v něm je možno použít i v současné době, jak to činí kraje. Ve
zmíněném dokumentu je uvedeno, že nadregionální biokoridory jsou složeny z os a ochranných zón
těchto os.

[55] Za ten považuji právní řád, jehož obsahem jsou právní předpisy účinné po 2. světové válce.

[56] Dle § 2 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, ve znění
pozdějších předpisů, jsou jimi stav nebezpečí, nouzový stav či stav ohrožení státu.

[57] § 13 odst. 1 písm. b) zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů
státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.